Pro ostatní dávám odkaz na první díl (i když to tak nebylo zamýšleno), http://pavelchalupsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=572337
Zákon synchronicity je pro naše vědomí zatím nevyzpytatelným zdrojem. Právě proto zákon zapracoval a máme druhý díl http://pavelchalupsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=576301
A dnes můžu napsat třetí díl. Budu se opakovat, začátek je stejný. Jdu opět lesem nelesem, a protože jsem v prvním i druhém díle vyslal myšlenku – co potkám příště, tak zákon synchronicity opět zapracoval a vedl mé kroky hlubokým lesem k místu, kde jsem potkal pneumatiku. OPĚT. A k tomu ještě větší a těžší. Pro znalce rozměr 12x4211x24. To už i nevěřící Tomáš by měl uvěřit, že zákon synchronicity funguje.
Kde se tady v hlubokém lese vzala? "Rozhlédl jsem se, a podle stáří stromů jsem rozpoznal, že tu kdysi před x lety probíhala těžba dřeva. O tom jsem psal jiné zamyšlení http://pavelchalupsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=575869. Opět se mé zamyšlení potvrdilo, že větším " škůdcem lesa než kůrovec a harvester je nevědomý člověk. Ten Člověk tu zanechal pneumatiku. Stroj ne.
Když jsem si opět vyhrnul rukávy a vykutálel pneumatiku na lesní cestu, potkal jsem dědečka s babičkou na po vánoční procházce. Slušně jsem pozdravil a dědeček mi se znalostí v hlase řekl. "Vy jste ekolog?" Já odpověděl. "Jsem člověk, kterému není jedno, že je nepořádek v lese, a tak to uklízím". Babička se znalostí v hlase. "Hm, mně je to jedno" a odcházela. Dědeček se rozloučil a šel za svojí babičkou.
Já zase se "svojí" pneumatikou. Nemám jim to za zlé. Chápu. Jen si s určitou dávkou opatrnosti říkám, zda mám opět vyslat myšlenku.
A co potkám příště? Opatrnost rozpuštěna a jsem v očekávání. Uvidíme kolik dílů bude na pokračování.
Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel