Užívej si darů života.

Co si pod tímto pojmem představit. Není to jednoduché. Každý si budeme představovat něco jiného. Už jen zdravý a nemocný člověk. Chudý a bohatý. Vědomý a nevědomý. Každý máme jinou představu.  

To je určitě v pořádku. Život nám byl každému dán, abychom tohoto daru každodenně využívali. Využívat darů života znamená i vnímání těchto darů.

A zde jsme možná u jádra problému. Naše uspěchané, stresem poháněné životy nám neumožňují vnímání a prožívání všech darů života, které každodenně dostáváme. Nevnímejme dary života jen krátkozrace, že můžeme volně cestovat, že si můžeme koupit pomalu co chceme – pokud na to máme a jsme stiženi mánií nakupování.

Co takhle vnímat dary života jinak. Jednou MI strom v lese řekl.

Užívej si darů života.

Chvilinku jsem přemýšlel, co tím má asi na mysli. Pak jsem pochopil. Napadl totiž první sníh. Začal jsem dělat sněhové koule a jako v dětství, jako malý kluk jsem se s nimi začal strefovat do stromů. To bylo radosti. A proč? Protože jsem se přenesl do svých dětských let, jak jsme s klukama stavěli bunkry ze sněhu, házeli po sobě sněhové koule do posledního dechu, stavěli mohutné sněhuláky, z každého kopečku jsme postupně vyklouzali klouzačky a závodili, kdo ji sjede bez pádu. To pak byl hrdina. Vlastnoručně (s pomocí táty) vyrobené dřevěné boby z pár prkýnek, starého polštáře a starých bruslí na kličku. Panečku, to byla jízda. Tak se z nás postupně stávali vůdci klukovských part.

Byla to nádhera být chvíli zase někde, na co máte překrásné vzpomínky. Tady jsem si uvědomil, spíše připomenul, že krásy života jsou věčné a nemusí být spojeny s dovolenými v exotice a výší bankovního účtu.

Tak jsem cestou domů dělal a házel koule, postavil malého sněhuláčka a vyšlapal ve sněhu velké srdce.

Nic to nestojí. Stačí jen trochu sněhu.

Z myšlenek, prožitků a vzpomínek sepsal: Chalupský Pavel