Ještě jinak řečeno, hodně politiků, málo státníků.
Úplně jinak řečeno, státníky ani nevidím. Pokud se někde nachází, omlouvám se, ale není po nich ani vidu, ani slechu.
Už v klukovské partě byl vůdčí osobností ten, kdo v určitých klukovských dovednostech vynikal nad ostatními, měl přirozenou autoritu a dokázal rozhodnout co budeme dělat. Hrát fotbal, kuličky, vybíjenou, nebo si hrát a zloděje a četníky. Jeho rozhodnutí bylo pro všechny závazné. Své místo si musel v partě pracně a dlouhodobě získávat a obhajovat. I silou. Byl osobností a byla to čest.
Byl přirozeným vůdcem party proto, že byl nejlepší. Měl přirozenou autoritu. Lze to říci o lidech, kteří rozhodují o jakési naší budoucnosti? Intrikaření, politikaření, obstrukce, dedukce a následná destrukce. Joo, co se vlastně na politice změnilo od dob starověkých Athén a Říma? Podstata ne. Jen prostředky jsou trochu sofistikovanější. Uplácení je zastřenější, ne přímější. Servilní úředníci vystudují na náklady státu, nebo úřadů MBA, či podobné deriváty. Znám jich několik.
A tak se jednoho dne stane, že máme hodně náčelníků – politiků, teoretiků a málo indiánů – těch státníků, praktiků, kteří by to měli všechno odpracovat.
Mějme moc sami nad sebou. Neodevzdávejme ji.
Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel