Na počátcích objevování sám sebe, jsem začínal asi jako každý jiný návštěvami seminářů a čtením knih. Je to běžný začátek změny, který otevírá oči.
Po několika letech jsem dospěl do bodu, kdy už nemám takovou potřebu ležet v knížkách a hltat informace, které stejně máme každý v sobě ukryté. Opravdu je každý máme.
Stále více a více si uvědomuji, že oporu máme hledat ve svém životě. Život je nám oporou. Nezříkám se v žádném případě knih a přednášek, ale cítím, že jsem v tomhle směru, teď v tomhle čase, teoreticky nasycen.
Nastal čas praxe. Nastal čas životních zkoušek. To co jsme si za roky naposlouchali, je třeba nechat projít životem, praxí. A věřme tomu, že zkoušky přijdou. Mně osobně chodí každý den. Zpočátku jsem smysl zkoušky odhalil až po jejím ukončení, pak v průběhu a nyní ji někdy odhalím již na počátku.
Zkoušky přichází v podobě lidí, v podobě příběhů, v podobě myšlenek, či v podobě určité menší, či větší zdravotní indispozice. Opravdu je důležité vše vnímat jako přicházející zkoušku a je na nás, zda dokážeme identifikovat její smysl, účel. Cíl zkoušky je jasný. Udělat z nás vnitřně probuzenějšího, vědomějšího člověka.
Přiznám, že ne vždy složím zkoušku za jedna. V tom případě vím, že si ji co nejdříve zopakuji. Budu ji dostávat tak dlouho, až ji zvládnu. Třeba celý život. To je rozdíl od školního systému. Tady se dbá na důslednost a neodpouští se. Neokecáš to.
Pak dospějeme k tomu, že životní cesta, život samotný bude naší oporou, na kterou se budeme moci kdykoliv spolehnout.
Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel
