Je voda surovina, nebo dar.

  Otázka, která značí náš přístup k vodě. A nejen k vodě, ale i k životu jako takovému. Jsou to dva pohledy, které jsou tak rozdílné, jako den a noc. Jsou to pohledy, které určí naši další budoucnost.  

Jde o stav našeho vědomí. Pokud budeme brát vodu jako surovinu, jen jako zdroj určitého zisku, což je modla současné společnosti, tak nás čeká něco horšího, než jen období sucha. Je to stejné jako s dalšími "surovinami". Vytěžit, vytěžit, vytěžit. Zapomínáme na jiný název pro "suroviny" – přírodní Dar, bohatství. Dar, které je zde pro nás všechny. To už zní jinak.

Zkusme k "surovinám" opravdu přistupovat jako k přírodnímu bohatství, jako k daru, který nám byl dán k životu. Bez vody se nikdo nikdy neobešel.

Můžeme mít IT domácnosti, IT auta, nabíjecí lavička pro naše "chytré" telefony, ale co nám to bude platné, když budeme stále k vodě přistupovat jako k surovině?

Ano, lidé v domácnostech s vodou kvůli ceně začali šetřit. To je ale ta kruciální otázka. Kvůli ceně. Pokud by zůstala na poloviční cenové úrovni, stále bychom šetřili??? Jde přece o změnu našeho myšlení, stav vědomí. Co je levné, nešetřím. Vnímáme současný stav, nemyslíme do budoucnosti. Jen vyšší cena nás donutila šetřit, ne stav našeho uvědomění, že jde o přírodní bohatství, dar, se kterým se podle toho nakládá.

Jde ale také o celkový přístup hospodaření s vodou. Kolik vodních přehrad se za 27 let postavilo? Co jsme udělali pro zadržení vody v krajině? Málo. Jen se privatizovalo. Těch zabetonovaných, vyassfaltovaných ploch, střech, jejichž voda je stažena rovnou do kanalizace, z kanalizace do řek a z řek do moří. U nás se voda nemá kam vsáknout, zadržet a zde odpařit. I z polí se vlivem průmyslového zemědělství voda odplavuje.

A pak se divíme, že je sucho. Zkuste sednout pod vzrostlý strom na zahradě a zkuste si sednout na vybetonovaném hektarovém parkovišti před chrámem konzumu. Mikroklima jak v oáze a na Sahaře. Tohle opravdu chceme?

Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel