Není restituce jako restituce.
restituce ve smyslu obnovení, nebo uvedení do původního stavu ve smyslu duchovním, morálním, filozofickém.
O čem to mluvím? Na koho tím mířím? Již jsem lehce napověděl, když jsem se zmínil o duchovním rozměru restituce. Správně.
Myslím tím církve. Abych někoho neopomenul, tak tím budu myslet všechny. Jako laik, patřící do skupiny církevně nevěřících mám takový pocit, že se obohatily na náš úkor, a proti svému smyslu poslání, ve směru majetkovém, a přitom zapomněly restituovat samy sebe ve smyslu duchovním.
Navrátit do původní stavu a obnovit samy sebe tam odkud vzešly, navrátit se ke svým kořenům, navrátit se ke svým věřícím, navrátit se ke svým Bohům a ne k majetku. Větší majetek větší zbožnosti nečiní. Spíše zatemňuje, odvrací od původní cesty.
Ale co. Já si jen tak nad tím přemýšlím, život jde dál a ani nevím, zda nad tím přemýšlí ti, kteří jsou těmi pastýři. Pardon. Papeži, arcibiskupy a dalšími církevními hodnostáři. Už jen ta hodnost. Už ne pastýř, ale hodnostář. Ach joooo. Jak si i ti Bohem vyvolení potrpí na hodnostářské oslovení. Nedej Bože, aby vypadali jako jedni z nich. Myslím ten prostý lid, ty ovečky.
Tak nevím Bože jak to vnímáš. Bolí tě z toho mamonu oči? Bolí tě na Duši? Mohu si já, bezbožník, dovolit ti dát nevyžádanou radu?
Chtělo by to ne restituce, ale reset. A začít znovu. Alelujá.
PS: Teď mně přišla myšlenka, že bychom ten reset potřebovali MY všichni.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
Pavel Chalupský
Jsou lidé, jsou věty...
které si pamatujeme celý život. A mohou to být náhodní lidé, náhodné věty. Tak to v životě chodí. Nic není náhoda, je to jen zatím nepoznaná zákonitost. Proto se nám v určitý okamžik...
Pavel Chalupský
Nestěžujme si.
Opravdu. Zkusme si nestěžovat. Je asi otázkou na co, či koho. Je otázkou v jakém směru, ale zkusíme se dnes zamyslet nad stěžováním, kterým jsme si prošli asi všichni z nás.
Pavel Chalupský
I tohle je radost.
I tohle je kousek štěstí. Radosti a prožitků štěstí není nikdy dost. Každý z nás si umíme radost sami udělat, kousek štěstí prožít a když nám k tomu pomůže někdo druhý, tím lépe. Vše jsem potkal...
Pavel Chalupský
Ach, ta naše očekávání.
A ještě jednou, Ach, ta naše očekávání. Tušíte, jak nám ovlivňují život? Ovlivňují, to si pište. Jen se nad nimi zkusme zamyslet, vždyť nás atakují každý den. Každý den něco očekáváme a pak...
Pavel Chalupský
Podobnost nikoliv však náhodná.
Je 22. únor. Venku jak na jaře a ne uprostřed kalendářní zimy. Co se dá dělat. Milovníci zimních sportů si radovánek neužívají, silničáři si lebedí a řidiči jsou taky spokojení. Procházím městským parkem a...
Pavel Chalupský
Kolik jazyků znáš...
tolikrát jsi člověkem. Se vším se dá polemizovat. Cizí jazyk se učiti, ale hlavně na svůj mateřský nezapomínati. Všichni a všude mluví o cizích jazycích. Víte, že existují i jiné jazyky? I ty je vhodné znát a umět. Třeba...
Pavel Chalupský
Ve škole nás to neučili...
a tak jsem se rozhodl, že si doplním vzdělání. Finančí vzdělání. Člověk se má stále učit, a tak jsem navštívil základní seminář. Zdůrazňuji základní. Naslouchal jsem různým finančním a ekonomickým poučkám a jedna zní...
Pavel Chalupský
Nechte už těch válek.
Když je skutečná válka, tak je opravdu válka. Nazývejme ale události a jevy pravými slovy a bude méně válek. Každé slovo má přece primární význam. Příklad. Čro o vnitropolitické situaci v Polsku. Pomalu usínám a..
Pavel Chalupský
Mé větrné mlýny.
Nechci a nebudu don Quijotem. Chci Vám jen ukázat moji cestu. Ne boj s větrnými mlýny. Bude to cesta možná dlouhá, možná trochu nepohodlná, ale smysluplná. Jdeme na to.
Pavel Chalupský
Malé jazykové okénko.
Některá slovní spojení mě neustále fascinují, vyvolávají lehký úsměv, někdy rozpaky a někdy si říkám, kdy už to přestaneme říkat. Zejména, když je slyším od redaktorů různých médií. Nechci být hnidopychem, ale když slyším z TV...
Pavel Chalupský
Host do domu...
Bůh do domu. Tak bylo kdysi psáno nade dveřmi v mnoha staveních a hospodách po zemích českých, moravských, slezských, chodských...a abych nezapomněl i pražských. Indiánské přísloví zní...
Pavel Chalupský
Když nastane ten čas.
A kdy jako nastane? Až opadá listí z dubu? Až nám budou lítat pečení holuby do huby? Až všichni dojdeme k osvícení? Až se i ten nejčistší ušpiní? Až kapka vody rozlije oceán? Až zjistíme, že i mravenec je moudřejší? Nastal čas...
Pavel Chalupský
Nové přikázání?
Již delší dobu nad ním přemýšlím když sleduji mediální scénu. Proč? Protože kolem sebe vidím, slyším, jak jsme zahlcováni, a myslím zcela záměrně, mnoha a mnoha informacemi. O mnohých, mnohých z nich mám jasný názor. Škvár. Proto...
Pavel Chalupský
Trochu jiná zavařenina.
Taky vzpomínáte na letní období? V plném proudu je zavařování třešní, jahod, angreštu... Výroba různých marmelád a povidel z darů našich zahrad? A ta vůně, ta chuť, ta ryzost. Zavařovat se dá lecos. A co si zavařit...
Pavel Chalupský
To je ale krásná představa.
Člověk by měl umět žít svými představami, sny, vizemi. Vždyť jsou kořením, krásou, živou vodou života. Někomu se představy splní, někomu ne. Je to proto, že představa nebyla v jeho souladu. Takový je život. A co představa...
Pavel Chalupský
Jsem nemocný. Nemocný?
Co se dá dělat. Vždyť je zima, nezima, plýskanice, všude samý viry, chřipková či jiná epidemie na obzoru. Vždyť to všude říkají i píšou. Ano, člověk omarodí. Proč ale marodíme...?
Pavel Chalupský
Oni a bůh.
Oni, zájmeno ukazovací. Dobře, ale kdo ONI. Dalo by se říci kdokoliv mimo euroatlantický civilizační okruh. Dobře, ale specifikujme blíže. Kdokoliv, kdo není postižen světem konzumu. ONI totiž...
Pavel Chalupský
Co když moje není moje.
Co je moje, to je přece moje. Co je moje, je moje vlastnictví a na to se nesahá. Moje vlastnictví je přece svaté, tedy nedotknutelné. To určitě. Zde se ale pohybujeme v hmotné rovině. Zkusme si představit, že...
Pavel Chalupský
Žárlivost....
má mnoho podob, jevů a stádií. Chci být špatným prorokem, ale asi to zná každý. Pamatuji první žárlivost, kterou jsem prožil na 1.stupni ZŠ. Má tajná láska si sedla při obědě k Pepíkovi. No, právě k Pepovi. Hrůza, muka, ale...
Pavel Chalupský
Když jedete s vnoučaty na hory.
Jo, maminky to nemají jednoduché. Každodenní starosti o ratolesti. No, co ale potom MY dědové, když se rozhodneme k všeobecné radosti maminek vzít vnoučata na hory. Stačí i na jeden den. A pak to začne...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 706
- Celková karma 12,31
- Průměrná čtenost 369x
Pracoval jsem 31 let jako policista. Tuto práci jsem vnímal jako službu pro občany. Po odchodu od policie jsem se začal hlouběji zamýšlet nad podstatou lidského bytí a života na Zemi, vztahu k přírodě, vztahům mezilidským a partnerským. Nechci kohokoliv poučovat, jenom nabízím jiný, trochu neotřelý pohled na daná témata.