Pane, kupte si štěstí...

...řekla mi jedna mladá žena. Ne, nenavštívil jsem pouťové atrakce, ani cigánskou věštkyni, neoslovila mě pouliční prodavačka čehosi, ale navštívil jsem státní instituci. Jakou?  

Českou poštu. Ano, potřeboval jsem poslat doporučený dopis, a tak jsem šel na naší poštu. Nejprve mě překvapila zaměstnankyně cenou za doporučený dopis a abych nebyl málo překvapen optala se, zda si nechci koupit štěstí.

Říkám jí. Koupit si štěstí na České poště? Že já sem nechodím častěji. Vysvětlila mi, že se jedná o los, který se tak jmenuje. Aha, že mě to nenapadlo dřív.

S díky jsem odmítl, a lehce zafilozofoval řka, že štěstí se přece nedá koupit. Jak ale vidno, na České poště ano. Někdo by řekl, že kdo nesází, nevyhraje. Jiný by řekl, kdo nesází, neprohraje. Je to úhel pohledu, stejně jako poloprázdná, či poloplná láhev.

Koupit si štěstí. Krásný marketinkový tah. Kolik lidí si za jediný den na poštách koupí štěstí? Kolik z nich bude učiněno "šťastnými"? A pokud ano, budou OPRAVDU šťastní? A jak dlouho jim TO ŠTĚSTÍ vydrží?

Dá se vůbec měřit štěstí penězi? Mnozí si myslí že ano. Neberu jim to, ale v tomto případě je štěstí stejně pomíjivé jako peníze.

Mám pocit, že lidské štěstí skončilo v době, kdy byly vynalezeny peníze. Tím začala pomalá ale jistá zkáza lidstva. Úpadek mravů a lidské důstojnosti. Lidstvo se totiž začalo dělit na ty kteří peníze mají a ty, kteří je nemají. Někdo může říct, že se lidé dříve dělili podle majetku. Asi ano, ale zkuste mít třeba milion koní, či krav, či ovcí, či.... To asi těžko. Milion korun dnes? Odnesete si ho v kapse.

Odnesete si ho v kapse třeba jako los koupený na poště. Budu vám všem přát aby byl výherní a pokud nevyhrajete, věřte, že vaše štěstí se tím nezmenšilo. Štěstí je díky Bohu stav ducha, nitra, otevřenosti srdce a to jsou lidské instance, které neznají slovo peníze.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel