Takové obyčejné nedělní ráno...

 ...v jednom městě, jednoho království, za kanálem La Manche. Byla adventní neděle v 6.30 hodin, tma a prší a prší. Jak jinak.  

Naložili jsme kamarádky auto až po střechu výrobky na vánoční trh a vyjeli do centra města. Když jsme byli asi 150 metrů od stánku, musela se řidička v jedné úzké ulici otočit a vzala to lehce přes obrubník. Po chvilce řekla větu, kterou nikdo z nás nechtěl slyšet. Mám asi něco s pneumatikou, mám pocit, že jsem píchla. 

Neee, to snad neeee, řekli jsme všichni a hned jsme po zastavení vystoupili, abysme vyvrátili její pocity. Její byl správný. Přední pneumatika byla z boku rozpáraná. Stáli jsme tam v dešti a horečnatě přemýšleli co teď, protože nám oznámila, že nemá rezervu, jen sprej při píchnutí.

A teď k té situaci. Jste v cizině v neděli v 6.45 hodin ráno, je tma a prší jako z konve. Auto plné krabic a stojíte v protisměru. Město liduprázdné a za hodinu máte mít připravený stánek k otevření.

Najednou za námi vyjela dodávka. Řidič netroubil, neblikal. I v tom dešti vylezl ven zjistit co se děje. Když viděl pneumatiku řekl jen O my Gott. Když jsme mu řekli že nemáme rezervní kolo a že jedeme se zbožím do stánku na vánoční trh, řekl nám ať tam pomalu zkusíme dojet, že za hodinu přijede. Jeho kamarád má pneuservis u kterého zařídí výměnu a vyvážení  pneumatiky tak za 20 liber. Znovu si dovolím podotknout že je neděle ráno 6.45 hodin a jinak liduprázdné město.

Pomalou jízdou se nám podařilo bez poškození disku dojet ke stánku. Za hodinu opravdu přijel. Rychlostí mechaniků F1 jsme heverem zvedli auto a sundali kolo. Stále pršelo. Za další hodinu přijel s vyměněnou pneumatikou. Kolo nasadil a když jsme mu chtěli zaplatit, odmítl. Vůbec jsme tomu nerozuměli a nechápali. Řekl jen, že nám chtěl pomoci. Nabídli jsme mu tedy náš vánoční výrobek. Vybral si dárek pro manželku a odjel. 

Věřte nevěřte, celý den, vlastně celých 12 dní co jsem v království pobýval, jsme na toho muže vzpomínali a všichni jsme se jednoznačně shodli na tom, že jsme v to nedělní deštivé ráno potkali Anděla.

Jak se zpívá v jedné písni. Andělé co tě ochraňují, jsou to lidi tak jako my, tak jako my. Nezapomeňme na to a zachovejme se alespoň občas jako Anděl. 

Je pak veliká šance, že ho taky potkáte. Věřím, že mnozí jste už potkali.

Ze vzpomínek na Anděla sepsal: Chalupský Pavel