Nevtahujme děti do našeho světa.

Myslím tím do světa dospělých. Mnozí rodiče mají tendence opačné. Co nejdříve je učit a otevírat jim svět dospělých. Potom hrdě sdělují svému okolí co jejich děti již zvládají. Mám trošku jiný náhled.   

Nechme dětem co nejdéle jejich dětský svět. 

 Je krátký, z pohledu života, a nenahraditelný. MY jako rodiče máme často obavy, aby naše děti v něčem nezaostávaly a byly co nejdříve připravené na svět, na život. Ale to je svět a život dospělých. Ne dětí. Zahlcujeme je od ranného věku informacemi. Podotýkám našimi informacemi, které MY pokládáme za důležité. Chceme aby plnily naše sny, naše představy.

Co takhle zkusit nechat to na dětech. Na jejich otázkách. Dřív nebo později je začnou klást. Jsou to jejich otázky. Podporujme v dětech zvídavost. Jejich nekonečné otázky A PROČ, nás nesmí přivést k odpovědi typu PROTO. 

Mám pocit, že MY dospělí, MY rodičové, jsme si přestali klást otázky typu: 

Je naše dítě vůbec šťastné, cítí se být přijímáno a milováno? 

Ruku na srdce a ptejme se MY dospělí. Kdy…?

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel