Čas každodennosti...

práce a shonu, shonu a práce. Čas, který bychom někdy rádi zastavili a někdy popohnali. Čas, který nám protéká mezi prsty, jak voda z děravého vědra. Čas nezastavení. A na konci roku si řekneme. Ten rok nám utekl. Zkusme jiný čas.

Čas posvátnosti.

Ano. Už je pár dní za námi, ale další a další dny posvátnosti jsou zase před námi. Ať jsou to svátky státem uznávané, což se mi zdá trošku vtipné, tak svátky náboženské, ale i ty, na které jsme již časem zapomněli. Mnohdy je nahradily svátky dovezené, mnohdy svátky proměněné ve svátky  nakupování, a v čase každodennosti jsme nějak zapomněli, že

Čas posvátnosti vypadá jinak.

Další svátky nás čekají. Máme tedy možnost zapomenout na čas každodennosti a vzpomenout, připomenout si čas posvátnosti. 

Je to.

Čas zastavení, Čas zamyšlení, Čas klidu, Čas vděku, Čas pochopení, Čas rovnováhy, Čas touhy, Čas snů, Čas plnění přání, Čas souznění, Čas vhledu, Čas úcty….a Čas Lásky.

Prostě Čas posvátnosti.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel