Všechny cesty vedou do Říma.

Rčení, které známe z dob rozkvětu Říma. Již v té době si Římané uvědomovali jak jsou cesty důležité a že jen jedna cesta nevede k rozvoji, k pokroku. Podle mého z toho plyne i pro dnešní dobu velké poučení.  

Vždy je více cest, které vedou k cíli.

Třeba je v dané chvíli nevidíme. Třeba si myslíme, že jiná cesta neexistuje. Je to o okamžiku poznání a hledání. Pokud budeme přesvědčeni jen o jedné jediné a tím pádem správné cestě po které mohou, nebo musí jíti všichni ostatní, je to  omyl. Hluboký omyl.

Vždyť ten kdo hledá, opravdově hledá, tak najde.

Historie nám ukazuje mnohé příklady. Vždy je více cest. Nemusí být na pohled stejné, mohou být užší, klikatější, obtížnější, spletitější ale jsou, protože jdou stejným směrem.

I staří Římané, mistři ve stavění cest, nestavěli jen jednu cestu. Stavěli cesty které vedly přes bažiny, řeky, hluboká údolí, vysoké hory. Také nemuseli. Mohli zvolit jen tu jednu. 

Tu nejjednodušší, třeba nejkratší, třeba nejméně nákladnou, třeba…

Přesto neustrnuli a hledali a stavěli další cesty.

Vidím určité paralely s našim dnešním životem. Vždy je více možností, vždy je více cest. 

Stačí jen hledat a nelpět. Nelpět jen na té jedné jediné správné. 

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel