Snílek.

Komu z nás někdy v dětství či dospívání neřekli, ty jsi ale snílek. Naše snění, představy o životě byly výplodem naší fantazie, či vycházely z našeho nitra, z naší touhy. Obojí je možné. Je pouze otázka, jak moc jsme chtěli ...

léčit naší Duši.

Ano léčit. Zkusme si slovo snílek představit, či vyložit třeba takhle.

Sní – lek. Snění je lék, snění je lékem naší Duše. I tak se to dá vyložit. Proč ne.

Každý z nás si prošel snílkovou terapií což značí, že jsme našimi představami mnohdy žili. Zkusme se vrátit do svého dětství a zkusme si říci, zda se nám podařilo alespoň něco ze svého snění, představ o životě naplnit. A vzpomeňme si, jak nám v té době  bylo dobře.

Vždy když se cítíme dobře, dochází k léčení naší Duše.

Co z toho plyne? 

Nebojme se v jakékoliv fázi života snít. Kdykoliv sníme, máme možnost naplnění. Snění nepřijde jen tak pro nic. Zázraky se také nedějí jen tak pro nic a snění se dá nazvat 

zázrakem – tedy něčím, co je za zrakem. 

Tedy něčím, na co neumíme dohlédnout okem. Oko totiž umí vnímat pouze hmotu a snění je vnitřní zrak.

Snění nám může ukázat naší životní cestu, ale pouze tehdy, pokud je vydlážděna touhou. 
V tom případě se cesty držme a jděme v ústrety plnění našeho snění.

Jedná se velice pravděpodobně o smysl a náplň našeho života.  Proto buďme neustále snílky. Toť moje zkušenost.

A Vaše?

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel