Je svět barevný...

rozmanitý, stále se měnící, nebo se mi to zdá, nebo jsem barvoslepý? Dívám se kolem sebe. Těch druhů barev, celé spektrum. Od malička si děti malují barevnými pastelkami. Nejen jednobarevnou tužkou. Proč nám tedy…  

v určitém věku barvený svět a rozmanitost lidí vadí?

Kde a proč se v nás probouzí zášť i nenávist k jinakosti, barvě pleti, podle které odsuzujeme celého člověka?

Vždyť charakter každého z nás tvoří jeho morálka, lidskost, přístup k životu a dalším lidem. Ne barva pleti, která se nedávno řešila v britském tisku, a teď čtěte pozorně, po narození potomka princi Harrymu a Margarett.

Bude bílé, nebo tmavší pleti, spekulovali novináři!!! Oooooou.

Ptám se proč? Proč se pořád a všude řeší barva pleti???

Vždyť takhle vzniká ve společnosti STIGMA. Už jen barva pleti, či jiná JINAKOST vám určí pozici ve společnosti. Už od narození máte pozici většinou poníženou, skoro nehodnou pohledu. 

Přitom jde o člověka. O lidskou bytost.

Opět se vrátím k přírodě. Všimli jste si v lese, že by třeba smrk řekl borovici, hele ty jsi nějaká divná, jsi jiná než já. Nerosteš rovně jako JÁ, nemáš větve jako JÁ. Jsi nějaká pokřivená, tady nemáš mezi námi co pohledávat. Buď se srovnáš a budeš jako MY, nebo PADEJ. V lese vše roste v určité symbióze, ve společenství. Ať jsi takovej nebo makovej. Prostě jsi zde začal růst, tak žij. 

Zkusme si opět vzít příklad z přírody. Není to utopie. Je to jen v nás.

Z myšlenek v lese sepsal: Chalupský Pavel