Tak tady čtu paní Mullerová...

Oni už zase čtou pane Švejk? Že toho nenechaj. Jdou se raději projít na Vyšehrad. Jó, tam jsem byla prvně políbená. Vědí to pane Švejk? Ach jo, to byla krása. Paní Mullerová, já řeším zásadní věci. Třeba…  

tady píšou, z hlediska vyššího principu mravního a ekonomického...

Pane Švejk, oni na mě choděj pořád s takovejma řečma. To si probíraj s učenýma pánama U Kalicha a ne se mnou. Já si tak krásně vzpomněla na první políbení a Vy nějaký ten princip. To je jako principál z cirkusu či co?

Švejk složí noviny a říká. Mají pravdu paní Mullerová, půjdu rači ke Kalichu. Tam se schází všelijaká učená společnost. Připravěj mi sako, boty a klobouk, ať nevypadám jako vandrák z Nuslí.

Už jim to chystám pane Švejk. Ještě vyleštím boty a hotovo. Pak budou jako ten nóbl pán co si chodí obden do trafiky pro viržínko. Tak už jdou pane Švejk, ať jim nezasednou v hospodě jejich místo. Nebojej se paní Mullerová, to mám předplacený.

V hospodě U Kalicha je živo. Jako vždy zde sedí pan lékárník vedle pana prokuristy, u stolu nesmí chybět majitel velkouzenářství, pan vrchního poštmistr, pan řídící a samo sebou nesmí chybět přicházející Švejk. To je dost že jdou pane Švejk, mají nějakou myšlenku, která je tlačí pod kloboukem, ptá se pan prokurista.

Tlačí, tlačí. Právě jsem doma četl v Národní političce, že z vyššího principu mravního a  ekonomického musíme šetřit, aby bylo na ty kanóny a kanónenfutry. Psali, že na tý frontě vítězíme, ale kanóny potřebujeme. No a tak Císař pán rozhodl, že se musíme holt uskromnit, když je ta válka, jinak že tu Velkou válku nevyhrajou.

A co myslej tím uskromněním pane Švejk, vždyť já půjčil pánům oficírům velké peníze a chtěl bych je zpátky. Co když ty kanóny padnou do rukou nepřítele a oni mi je v tý válce zastřelej, a právě těma novýma kanónama, říká pan prokurista, třesouc se o své peníze.

No, to je roziko podnikání pane prokuristo, to si měli pěkně rozmyslet. Povolání vojenské jest velké riziko. To už věděli i Turci, ti psi pohanský. ale na druhý straně může náš Císař pán pěkně ušetřit na vojenskejch a jinejch důchodech. Víte kolik je vojáků a každý by pak chtěl důchod, nebo trafiku? Sic se o císařství zasloužili, ale takhle to přece dál nejde. Kam by pokladna Císaře pána došla. No kam, tam kde je řekl pan velkouzenář zasmušile.

Mají recht pane Švejk. Voják bez disciplíny taky nemůže bejt, to by nebyl voják, ale vandrák. Ale bez důchodu bejt taky nemůže pane Švejk. To by mohla bejt rebélie a bez armády to nejde. 

To mají pravdu pane prokuristo. No, tak jim důchod necháme, jen ho trošku snížíme, nebo trošku víc, no přece aby měl Císař pán na ty kanóny. Ty jsou teď přece důležitější.

No, co ale uděláme s tím vyšším principem, ptá se Švejka s jistou nervozitou v hlase pan prokurista.
Švejk se jen krátce, velmi krátce zamyslí, vzpomene si na paní Mullerovou a řekne. Z vyššího principu uděláme vyššího principála v cirkusu a je to. A pak pronese památnou větu: 

Čeho nabyl občan pilný, to mu erár sebere a basta fidli

Princip jako princip, cirkus jako cirkus. 
Vše co jest napsáno je fikce. Ale kdo ví?

Z myšlenek o vyšším principu napsal: Chalupský Pavel