Kde jinde mohla otázka padnout než na hospodským semináři U Kalicha, kde jest nesnesitelná lehkost bytí. Na policejní direkci určitě ne, neb by tázající byl považován v mžiku za provokatéra, či i desoláta, ať odpoví tak, či tak.
To jest velice těžká otázka pánové, řekl Švejk a po loku černýho piva se zamyslel.
Měl jsem za to, že lidstvo od té 30 leté války zmoudřelo. Prostý lid možná jo, ale vrchnost ne. To mají tak, když se dva kohouti na smetišti dějin perou o polochcíplou slípku. Švejk od jisté doby pil U Kalicha jen černý pivo, neb viděl svoji jasnozřivostí, jak se nad c.k. mocnářstvím stahují ty černý mraky.
Pamatujou si, že to bude trvat tak dlouho, než vrchnost zmoudří a nebude posílat druhé tam, kam by sami nešli a druzí budou mít v sobě takovou sílu, že odmítnou.
Tak to bude dlouhá válka, zabručel pod vousy hostinský Palivec. Švejk se opět svým jasnozřivým pohledem podíval na obraz Císaře pána, který zde vedle výčepu visel již několik generací a hned upozornil hostinskýho, že mouchy posraly zlatý rám. Z toho můžou mít pane Palivec nepříjemný oplétačky s c.k. úřady, že se řádně nestaraj o jeho Výsost a někdo by mohl v důsledku lehké podnapilosti a pomatení smyslů kecnout, že když na jeho Výsost serou mouchy, tak my můžeme taky.
Hospodský Palivec s ledovým klidem hráče hazardní hry Černý Petr nebo Pavel potáhl z dýmky a nepřestávajíc leštit sklenice na pivo jen procedil s dýmkou mezi zuby. No to se řekne lehce pane Švejk, ale řeknou mně co je lepčí. Když ho sundám, aby na jeho Výsost ty mouchy nesraly, tak mě zase můžou c.k. úřady obvinit, že mně může bejt Císař pán ukradenej. A z toho kouká hnedka vlastizrada pane Švejk, vždyť to dobře věděj. A kdo to má pořád čistit. Raději posranej, než ukradenej. Já nehci mít s c.k. úřady oplétačky. A věděj přeci pane Švejk, že mezi občanstvem nejsou nálady tý válce nakloněný. Mnozí si stěžujou na bídu a špiclování po hospodách a školách, Císař pán by měl nálady svých poddaných brát v potaz, pokračoval hospodský Palivec.
Už někdy viděli pane Palivec, že by nějaký Císař pán, což bývá většinou spíše vyučenec řemesla vojenskýho, než filosofickýho, zasypával zákopy v názorových projevech obyvatelstva? Oni jsou přece učeni, aby zákopy vytvářeli na těch jejich frontových liniích, no a ty zákopy pak nějak prokopou mezi obyvatelstvo. To není jak zasypávat brambory v řádku na záhumenku, dokončil svojí myšlenku Švejk.
Budou v klidu pane Palivec. Nejhorší pleš je ta duševní, usoudil Švejk, dívaje se na holou hlavu Císaře pána. To jest nicota, čili prázdnota, řekl Švejk jinotajně podívaje se do své kapsy, hledaje zlatku na útratu za svých obvyklých 5 černých piv, 3 rumů, 2 zelených a 1 vanilkové, což jest dohromady číslo jejich regimentu, aby si ho pamatoval, kdyby musel opět rukovat do tý války.
Budu holt muset zase ulovit nějakýho čistokrevnýho stájovýho pinče. Časy jsou zlé Kamile, tedy jeho Císařská výsosti.
Z jinotajných myšlenek Švejka Josefa sepsal: Chalupský Pavel
