Zlomte vaz!

Když jsem slyšel tohle přání z úst patronky základních škol umění Magdaleny Kožené, směřované k jejím členům a jejich úternímu celostátními veřejnému vystoupení, něco se ve mně taky zlomilo. http://www.ceskatelevize.cz

Ne. Můj věk a možná i lenost, mi již nedovoluje přihlásit se do zušky, nedám si závazek, že se sám naučím hrát na nějaký hudební nástroj, či budu cizelovat svůj pěvecký projev i když jej každodenně v autě trénuji a vřele doporučuji.

To, co se mně zlomilo, byl způsob přání všem členům zušek. Zlomte vaz. Omlouvám se. Nechci být nějakým rýpalem a už vůbec ne vůči takové hudební osobnosti jako je paní Kožená. Jde mi jen o vyslovený projev přání. Mně osobně to totiž ne že zlomilo vaz, ale drnčelo v uších ještě hodně dlouho.

Ano vím. Stále se tento výraz někdy používá, nevím proč, ale je to tak. Když se ale skutečně zamyslíme nad vším co vyslovujeme, co osobně vysíláme do veřejného prostoru, tak si snad uvědomíme stereotypy v našem myšlení. Vždyť se to přece takhle říká, tak co.

Ano. Tak co vlastně chceš? Chceš nás zase poučovat co máme říkat a co ne? A dokonce chceš poučovat naši nejslavnější pěvkyni? Ne. To opravdu ne. To není mým úmyslem, i když mně jej mnozí přičtou k "dobru".

Zlomte vaz. Tohle slangové slovní spojení, když se nad ním skutečně vnitřně zamyslím, ve mně evokuje hrůzu. Proč mám zlomit vaz. Sám sobě? Někomu druhému? Na jedné straně přejeme zdraví a na druhé - zlom vaz? Jak tohle přání vysvětlit malému dítěti když mu řeknu zlom vaz? Zlomit vaz více méně znamená smrt. Přeji tedy někomu smrt? I když je to míněno v přeneseném smyslu, je to přání velmi, ale opravdu velmi nepatřičné.

Myslím, respektive vím, že přát komukoliv úspěch se dá vyjádřit mnohem lidštěji, smysluplněji a účelněji. A nebojme se pořád přát komukoliv úspěch.

Přej a bude ti přáno.

Přeji tedy vám všem vše co potřebujete. A nelámejte nade mnou hůl, natož vaz.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel