Logika, Duše, Intuice.

  Tak je tu máme krásně seřazené. Každá z nich představuje část nás samých. Jsou naší podstatou. O Logice jsem se kdysi učil, o Duši a Intuici ani muk. Tak se zkusím zamyslet.  

Logika. Asi to bude část naší mysli. Říká se, že mužům je blízká. Asi to bude pravda, protože mužům je bližší mysl, než něco tak imaginárního jako Duše a Intuice.

Duše. To je jiné kafe. Tady nám logika a naše smyslové orgány nepomohou. Na to jsou krátký. Tady je zapotřebí probudit jiné smysly vnímání. Třeba Intuici. Jejím trénováním si uvědomíme, že každý z nás tu imaginární Duši má.

Kde bydlí, kde je schovaná? Zkusme si představit, že je v každé naší buňce.

I buňky mají svojí paměť a to mnohem rozvinutější, než paměť klasická. Jsou v nich uložené veškeré naše informace. Ty informace jsou vyvolány vždy v pravý čas. V čase, kdy přišel náš životní úkol, zkouška. Také proto je důležité Intuici trénovat.

Zapomněli jsme na to. Během života jsme vedeni k trénování a tím používání základních 5 lidských smyslů. To je málo. Zapomněli jsme, že máme další smysl a to INTUICI. Jak jsme na ní mohli zapomenout? Dříve ji lidé používali a tím pádem rozvíjeli, ale postupem tzv.civilizace upadala v zapomnění. Místo Intuice jsme začali rozvíjet a používat techniku. Přitom Intuice, neboli tušení umožnilo lidskému rodu přežít do dnešní doby. Intuitivní rozhodování není na základě vědomé logické úvahy, ale bleskurychlá informace z nitra. Věřím tomu, že mnozí z nás tuto zkušenost mají.

Osobní příklad. Před pár lety jsem jel na kole po široké cestě lesem. Před zatáčkou mi Intuice vyslala myšlenku. Dej si ruce na brzdy. Nereagoval jsem. Během vteřiny jsem se v zatáčce srazil s dalším cyklistou, který jel proti mně na mé straně. Následovala čelní srážka, uvolněné dva zuby, roztrhnutá tvář, naražená zápěstí.

Intuice mi poslala jasnou zprávu. Neposlechl si, tady to máš. Neposlechneš příště, může to být horší. Od té doby jsem se stal žákem. Žákem své Intuice.

Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel