Ono je někdy od všeho v životě třeba trochu. Já bych zas tolik nad stereotypem neohrnovala nos. Je určitě špatné, když trvá dlouho. Ale když je člověku hodně, hodně zle, pomáhá denní rutina. Malé, drobné úkony, nemyslím tím jen činnost, ale i chování např. zdvořilost. To, co popisoval Guth-Jarkovský ve svém Breviáři chování. Takové ty "zbytečné cavyky", jak to mnoha lidem připadalo. Angličané tomu říkají forma. Je to určitý druh obrany, který nás chrání před nežádoucími překvapeními a také když je hodně zle, tak je to berlička pro to, aby člověk nemusel myslet. Na to, co ho postihlo. A na to je stereotyp to pravé. Jinak ale máte pravdu, jiný úhel pohledu se prima nachází, třeba když člověk na čas vyrazí na cesty.