Diskuse
Sedím takhle v kuchyni...
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Děkujeme za pochopení.
D78a17n81a 40Š21u25m51o47v50á
26. 3. 2017 7:02
Malé děti to umí, ti hodně staří také, ale už někdy není komu. Celé roky vzpomínám na svojí babičku, která stála v pozadí všeho. Vždy činorodá, připravená pomoci, ale neviditelná. Až poté co odešla, jsem objevila její básně. Vůbec jsem nevěděla, že nějaké psala! A mezi nimi verše:
"Vždy říkáme si:
„vzpomeneme jednou“,
však potom v chvíli
mrazivou a bědnou
zavřou se oči
matky, tolik bdělé.
Dluh chce se platit...
Není věřitele."
Dnes si s ní v duchu povídám každý den - mnohem častěji, než když jsme ještě byly spolu. A stále doufám, že se slyšíme...
0
0
možnosti
P10a57v30e37l 17C25h75a27l82u51p57s52k82ý
29. 3. 2017 6:50
Zdravím a děkuji. Někdy opravdu víme málo o svých nejbližších. Pak nám odejdou a my si uvědomíme, že jsme chtěli ještě něco říci. Proto nečekejme.Dluhy je třeba splácet hned. Hezké. Ch..
0
0
možnosti
- Počet článků 706
- Celková karma 12,31
- Průměrná čtenost 369x
Zápisník vnitřního zpravodaje.
Pracoval jsem 31 let jako policista. Tuto práci jsem vnímal jako službu pro občany. Po odchodu od policie jsem se začal hlouběji zamýšlet nad podstatou lidského bytí a života na Zemi, vztahu k přírodě, vztahům mezilidským a partnerským. Nechci kohokoliv poučovat, jenom nabízím jiný, trochu neotřelý pohled na daná témata.
Pracoval jsem 31 let jako policista. Tuto práci jsem vnímal jako službu pro občany. Po odchodu od policie jsem se začal hlouběji zamýšlet nad podstatou lidského bytí a života na Zemi, vztahu k přírodě, vztahům mezilidským a partnerským. Nechci kohokoliv poučovat, jenom nabízím jiný, trochu neotřelý pohled na daná témata.
