Víte, to je tak široké téma, že by stálo za to vodě v krajině a najmě ve středu Evropy, věnovat celé pojednání, knihu či co. Já si pamatuji moc dobře doby, kdy každý melioroval. A všechno. Pak se zase rovnaly potoky a každá vesnice měla tzv. regulovanou strouhu. Už při trochu silnějších deštích voda profrčela a začalo být pomalu málo i té podzemní. A nejvíc mě dodnes rozčiluje, že co se pamatuji (je mi 62 let), tak nám o tomhle všem kázali "odborníci z výzkumného ústavu pro vodohospodářství" nebo jak se tito vědci nazývali. A výzkumáky na vodu jsme neměli jen jedny, existovaly - a snad i existují ještě firmy jako povodí různých našich velkých řek. Ti také mají patent na rozum, a všechny tyto instituce dnes říkají, jak to bylo tehdy špatně. Co dělali oni tehdy, aby se tyto trendy zakázaly a vodou takhle neplýtvalo??? Kde jsou ti, co rozhodovali a proč je nikdo nepohnal před soud? Promiňte, rozčiluje mě to dodnes. Žiji v krušnohorském stínu, boj o vodu podstupuji v naší rodině co jsem se sem provdala, tedy už 37 let. Roky zaléváme chytanou dešťovou vodou ze střechy, neexistují manýry, jako chladit si pivo pod tenkým pramínkem z vodovodu (pamatuji jak mě tohle rozčilovalo na návštěvách u lidí z měst), pračky mám s nejvyšší úsporou vody co se vyrábějí. Proč to mohou chápat rodiny a ne odborníci, kteří nikdy vlastně s vodou skutečně odborně nehospodařili. Bojím se, že články, jako je ten Váš pane Chalupský, rychle zapadnou a dál se bude rozhodovat tak, že až opravdu začne docházet spodní voda (už se tak dost dlouho děje), nebudeme mít v Čechách vytoužené moře, ale za to nechtěnou Saharu.

Cesta do pekel může být dláždena dobrými úmysly.

Zdravím a děkuji za názor. Ch.