Naslouchat je umění. Ono naslouchat těm druhým se moc často nevidí. Natož vlastnímu nitru. Svědomí. Tam nemá smysl lhát. Zmiňované facky by byly dobré, kdyby nás přiměly začít přemýšlet - a naslouchat. Když to nepomůže, budeme se honit do smrti. Otázka je za čím vlastně - a stojí to za ten klus???

Základem všeho je pohyb - má mnoho forem, od chůze - po ono dumání. Co se hýbe je živé - a naopak. Většinově má člověk představy - v konfrontaci s realitou pak produkt, zklamání. Co s tím ? Vyvinit se, zavinili mi to ti druzí ... Nebo se k něčemu upnout, věřit ... I řešení,nemít očekávání - pak nemůže přijít ani žádné zklamání ! Asi ideální je vlastní rebereflexe. Kolega ze studií přijel na chalupu, příjemné kecy o mládí ... Říká - V životě mi ujely tři vlaky ! Ty jsi někam cestoval ? Jó, životem ... Jako jeden z mála byl schopen přesně analyzovat své podstatné chyby. Pak říkám - Každý člověk, zejména pak ten mladý - Je limitován pouze sám sebou. Cesty jsou sice nevyzpytatelné, nicméně o to je život zajímavějším ...