Často jsem si připomínala, že už Zdeněk Jirotka v Saturninovi konstatoval, že: "... osud nám občas prokáže neocenitelnou službu, když nás chytí za límec a vyhodí na mráz." . To abychom si uvědomili co máme a neremcali. Jinak si myslím, že hodně lidí to má tak, jako popisuje níže Ivo Žáček. A to je moc dobře. Zdravím pane Chalupský. - A přeji hezké svátky .

Zdravím a přeji vše co potřebujeme. Chalupský

Tak 23.12. odpoledne jsem byl naposledy nakoupit v supermarketu. Ještě mi chybělo pár věcí. (Stejně jsem na jednu zapomněl, ale to je můj problém.) Obával jsem se návalu, ale ono tam bylo mnohem méně lidí než v běžný všední den. Ani u pokladen jsem nemusel stát frontu, jedna byla zcela volná a v ní usměvavá slečna. Tolik k tomu strašlivému konzumnímu shonu.

A teď k té Vaší tezi, cituji: "Možná to poznáme podle toho, jak dlouho to v nás vydrží. Myslím tu Lásku, zdraví, pohodu, klid v srdci a přání všeho nejlepšího. Někomu jen pár hodin, někomu pár dní, ale málokomu z nás po celý rok."

Já přeji všem dobrým lidem (a jsem obklopen převážně dobrými lidmi) všechno nejlepší každý den, každou minutu. A oni mně také. Ale nepotřebujeme si to pořád říkat, protože to víme. A jsem přesvědčen, že když "padnu na držku", tak mi pomohou, stejně jako já se budu snažit pomoci jim.

Zdravím a děkuji za názor. Přeji Vám ten supermarket. V "našem" mi zase prodavačka řekla, že jsem první který se usmívá, že všichni jsou "nasraný". Vaše přátele Vám přeji a fakt je ten, že je poznáme v okamžiku, kdy na tu držku padneme. Chalupský