Je to pro matky hrozně těžké, dát svým milovaným volnost. Předchází tomu totiž léta a léta starosti o to, aby se jim nic nestalo, aby rostli, chápali a cítili, jak mají. Pravda je, ale, že jiná cesta není. Teprve když maminky pochopí, že je musí nechat ty chyby dělat samotné, když přijdou na to, že nejlepší pomoc, je stát poblíž a počkat, až si dítě samo o pomoc řekne, pak je všechno v pořádku. Moje maminka mě vodila taky za ručičku. A neměla moc času, takže jsem za ní vždycky "vlála" a každou chvíli jí připomínala, že jejímu dlouhému kroku tak tak stačím. Obě jsme se tomu smály - říkala jsem tomu "ekonomický krok", jak ráda bych ho dnes vrátila. Pozdravuji pane Pavle, mám Vaše zamyšlení ráda.