Snad nejvzdálenější moje vzpomínka na čs. vlajku sahá až do roku 1938 a tehdy (zřejmě to bylo 28. října) jsme měli z okna našeho bytu vlaku "táákhle velikánskou" pak maminka prapor rozpárala a znovu ho sešívala v květnu 1945. Zavlál v květnu a 2189. října nechyběl náš prapor ani n a jednom domku v naší obci. Po roce 1948 prapor opět kamsi zmizel a objevil se až po dvaceti letech. I tehdy znovu byl "na praporu prapor". To jsem už dávno bydlel žil v Praze a mohl jsem zaznamenat jen povinné věnčení oken pod dohledem domovních důvěrníků. Pak až v roce 89 se na Letné objevilo spousta praporů - opět jako symbol národní hrdosti. A dál? Z ulic i oken zmizely a neobjeví se tam ani na státní svátky. Jen když naši "zlatí hoši" kdesi zvítězí se prapory opět objeví - to by bylo opět hezké, ale s prapory jejich fanoušci zacházejí často jako s hadrem - balí se do nich nebo si z nich šijí slušivé oblečky - jako jistý generál v důchodu. A pokud se z naší vlajky udělá jeden z vrcholných představitelů státu náhubek - pak už nemám slov. Jako skauti jsme pod naší vlajkou skládali skautský slib a byli jsme na to náležitě hrdi!

Zdravím a děkuji za Váš názor a vzpomínku. Plně s Vámi souhlasím. Státní vlajka je symbol, ne rouška, ne tričko (jako v USA). To jsou jen prázdné pózy. Každý symbol si zasluhuje patřičnou úctu. Státní samozřejmě tu nejvyšší. Mám pocit, že jsme ztratili sounáležitost s našim státem. Na "Dušičky" jedeme všichni. Všichni si vzpomeneme, ale na státní svátek?....raději hrr do obchoďáku. Je to k hlubokému zamyšlení... Chalupský Pavel