Ne Vy, ale Já. K tomu jsem byl vyzván čtenářem jednoho mého zamyšlení. Tak se zkusím nad jeho výzvou zamyslet.
Určitě není cílem mých zamyšlení kohokoliv poučovat v tom směru, že vím něco lépe. To je předsudečná mysl. To opravdu ne, neboť vnímám každého jedince jako individium, který žije svůj život, prošel si nějakou životní cestou a já nemám ani v nejmenším úmyslu někomu radit, pokud o to sám nepožádá.
Abych se přiznal, přečetl jsem si význam slova moralizovat a líbí se mi pojem – vydávat mravní ponaučení. Opět zdůrazňuji. Nemám právo vydávat jakákoliv mravní ponaučení. Kdo tedy má tohle právo?
Na počátku bylo slovo. Slovo řeckých myslitelů Platóna a Sokrata, kteří položili základy filozofii a snažili se povznést morálku do každodenního života řecké Polis. Taky na to Platón doplatil svým životem. Moralizování do lidského života, lidské společnosti platí stejně, jako pastevecký pes ke svému stádu. Kde upadá morálka, musí nastoupit moralizování.
Kdo tedy má právo? Měla by to býti persona, která je lidskou společností uznávaná a vážená, která má morální, hodnotové, lidské a duchovní vlastnosti nastavené výše než většinová společnost. Persona, která má své životní vize založené nejen na hmotných statcích, ale i na duchovní podstatě.
Někdo užívá pojem ELITA. Obzvláště v dnešní době se užívá pojem politická elita. Cítím, že je to znevážení pojmu. Nelze zaměňovat politikaření za elitu.
Nevidím elitu, ale vidím pár jedinců, kteří mohou moralizovat – vydávat mravní ponaučení. Ne nechtějte po mě jména. Kdo chce, tak je vidí a zná. Politici to nejsou. Vyjímky ať prominou.
Moralizovat totiž znamená v prvé řadě žít tak jak moralizuji. Ne kázat vodu a pít víno, ještě lépe šampaňské, či whisku. Každému jak libo. Ne. Jedinec, který má právo moralizovat se drží svých zásad, je v souladu s tím co říká a žije.
A to já vážený čtenáři v žádném případě stále nejsem.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
