Adam a Eva.

  Eva a Adam. Oba jsou jak známo účastníci prvotního hříchu, a proto byli podle Bible vyhnáni z ráje. My všichni jsme tedy účastníci prvotního hříchu, neboť nežijeme v ráji, ale na planetě Zemi.  

Prvotní hřích. Jakého hříchu se Adam a Eva měli dopustit? Měli okusit jablko ze stromu poznání dobra a zla což jim Bůh přísně zakázal. Církev tvrdí, že neuposlechnout Boha je hřích. Že by se Bůh bál se, že by Adam a Eva byli stejně moudří jako ON sám? To by o samotném Bohu, jak je nám církví prezentováno, něco vypovídalo. Nikdo ve své podstatě není moudřejší, ani nemůže, pokud všichni pocházíme z jednoho.

Ano, mohlo by jít o rozhodnutí, zda poslechnout Boží příkaz, či nikoliv. Máme ale stále jen poslouchat, či naslouchat? V tom je přece velký rozdíl. Každý z nás přece máme svobodnou vůli a máme se rozhodovat podle svého vnitřního svědomí. Církví je nám tak neustále předkládán názor, že musíme poslouchat Boží slovo, jinak se dopouštíme hříchu.

A víme co hřích s sebou nese. Trest a Strach. Strach z Božího trestu, což vnímám jako jednu z podstat křesťanské církve. Udržovat své ovečky ve strachu.

Proč by každý z nás nemohl býti kouskem Boha a neměl umět sám rozpoznat dobro a zlo? Proč je tato schopnost připisována jen křesťanskému Bohu a ne jeho dětem, tedy nám všem? To je začátek manipulace, stádismu, elitářství, čehož se církev chopila, aby mohla manipulovat davem.

Ale zkusím se vrátit k Adamovi a Evě a jejich vyhnání z ráje. Co když byli vyhnáni, ne proto že neposlechli Boha, když utrhli a snědli jablko ze stromu poznání, ale proto, že poprvé ochutnali hmotnou stravu. Začali prostě jíst, přestali se živit rajskou energií, svojí životní energií, vesmírnou energií, která je všude kolem nás.

Ano, dal jsem své představivosti volnost, a přišla mi na mysl Kristova slova. Miluj bližního svého jako sebe sama. Když mám milovat své bližní, tedy i zvířata, rostliny, vše co je kolem nás, tak je nemohu zabíjet, či jíst jejich plody, za účelem své stravy. Vždyť v biblickém ráji všichni, nejen lidé, žijí v láskyplném prostředí. Z toho mi plyne, že člověk v ráji nepotřebuje jíst v našem pojetí. Má jinou stravu. A ta v láskyplném prostředí stačí.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel