Ivane, Ivane, ty palice medvědí.

Mrazík. Kdo by ho neznal. Zanedlouho bude část české populace, a nejen dětské, sedět u televize a sledovat Ivánka nejen na jeho cestě za nevěstou, ale i jeho přelstění loupežníků, baby Jagy, metrových závějí sněhu, až najde ...

...tu pravou. Nastěnku, a nejen ji. Je to pro mne krásná ruská výpravná pohádka, která mne okouzlila nejen svoji výpravností, jedinečným dabingem, ale i svojí moudrostí, která je pro nás ukryta, jako v mnohých dalších pohádkách, v různých postavičkách.

Zde je moudrost ukryta v postavě dědečka Hříbečka. Jen si vzpomeňme na povahu Ivánka bohatýra, jak si zpíval." Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit". Celý život měl rád jen sám sebe, žil jen pro sebe a vychvaloval se do nebe. Povyšoval se nad dědečka Hříbečka, a i když přiznal svoji prohru ve hře na schovávanou, nepoděkoval za jeho dar a zapomněl se až k zemi ukloniti.

Dědečkova rada byla jasná a jednoduchá. "Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem. Neuměl si dělat dobré skutky a lidem si ubližoval". Ivánek to vše pojal tak, jak byl ve své nevědomosti nastaven. Myslel si, že když bude vědomě a cíleně dělat dobré skutky, změní se opět v člověka. Nepochopil.

Jenže tak to lidském životě a jak vidno ani v pohádkách nefunguje. Což je taky dobře. Ano, Ivánek se snažil dělat dobré skutky. Žebrákovi dal pěťák a očekával proměnu. Nic. Pak potkal slepou babku v lese a řka, že potřebuje dělat dobré skutky, odnesl ji k její chaloupce. Opět očekával proměnu. Nic.

Pak přišel ten rozhodující moment. Při svém trápení v lese si všiml dřevěné hole, kterou zde babka zapomněla a uvědomil si niterně, že bez ní nebude moci chodit. Ozvalo se jeho vnitřní JÁ. A to bylo to, k čemu měl Ivánek sám dojít, dospět, dozrát. A tak se konečně dočkal.

Jaké poučení z toho pro nás plyne? Správně. Nezištnost. Pokud děláme dobré skutky jen pro to, abychom MY sami z toho něco měli, tak budeme pořád chodit s hlavou medvědí.

Jeho životní cesta k poznání a uvědomění nebyla dlouhá. Pomáhal mu dědeček Hříbeček. Každý z nás nosí svého dědečka Hříbečka uvnitř sebe. Nechť nezištnost a ušlechtilost jdou ruku v ruce našim životem stejně jako Ivanovo.

Z myšlenek a inspirací Mrazíka sepsal: Chalupský Pavel