Bim bam, bim bam...

..bijí kostelní zvony se svojí vdechnutou pravidelností. Zvony jsou tu s námi od nepaměti. Ještě před pár desítkami let plnily svoji určitou společenskou a nejen společenskou funkci. Byly symbolem něčeho...  

... co nám dnes chybí. Proč se nad nimi dnes zamýšlím? Není to náhoda.

Byl jsem včera ve městě a shodou okolností jsem procházel náměstím, když se v pravé poledne rozezněly zvony na nejvyšší kostelní věži v Čechách.

 

Náměstí bylo plné spěchajících lidí mezi které jsem patřil i já, a stejně tak spěchajících řidičů aut. Jen tak mimoděk jsem zaslechl krásný melodický zvuk zvonů, ale byl jsem v tu chvíli myšlenkami úplně jinde.

 

Najednou jsem šel kolem krásného auta u něhož právě otevírala dveře krásná žena. Také uslyšela zvony. Nenasedla, otočila se a zvedla své oči vzhůru ke kostelní věži. V tu chvíli jsem si znovu uvědomil, že slyším zvony – bim, bam, bim, bam v různých tóninách.

 

Žena stále hleděla vzhůru a na její tváři a očích byla vidět blaženost. Trochu jsem se zastyděl. Chceš také patřit do davu lidí, kteří bezmyšlenkovitě, nebo spíše s hlavou přeplněnou myšlenkami pobíhají po náměstí a neslyší tu krásu???.

 

Zůstal jsem stát a naslouchal. Naslouchal té kráse zvonů, které byly občas přerušovány hlukem kolem stále jezdících aut. Nebudu zde polemizovat o tom, že lidi na náměstí a to kdekoliv patří, a auta nikoliv. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, byli jsme jediní, respektive dva. Slovy dvě lidské bytosti, které se dokázaly zastavit na dvě minuty a vypnout. Vypnout proud myšlenek a JEN naslouchat.

 

Kdo si to může dovolit? MY všichni. Když MY budeme chtít. Dokážete si představit, že spěcháte do práce, na smluvenou schůzku, jednání, k lékaři....na rande a přijdete o ty dvě minuty později a řeknete : Sorry jako, naslouchal jsem kostelním zvonům.

 

Pokud to nebude pochopeno, víme, že ti dotyční nestojí za to, s nimi jednat a ztrácet s nimi svůj životní čas. ONI totiž zatím nepochopili o co taky v životě jde.

 

Za vším hledej ženu a v duchu jsem té paní poděkoval, že mě vyvedla z davu.

 

Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel

 

Autor: Pavel Chalupský | sobota 13.1.2018 8:02 | karma článku: 9,45 | přečteno: 193x
  • Další články autora

Pavel Chalupský

Jsou lidé, jsou věty...

18.3.2024 v 7:24 | Karma: 8,86

Pavel Chalupský

Nestěžujme si.

14.3.2024 v 7:14 | Karma: 7,65

Pavel Chalupský

I tohle je radost.

12.3.2024 v 7:20 | Karma: 8,97

Pavel Chalupský

Ach, ta naše očekávání.

11.3.2024 v 7:14 | Karma: 7,57

Pavel Chalupský

Kolik jazyků znáš...

7.2.2024 v 7:32 | Karma: 10,00

Pavel Chalupský

Ve škole nás to neučili...

6.2.2024 v 7:33 | Karma: 16,42

Pavel Chalupský

Nechte už těch válek.

5.2.2024 v 7:30 | Karma: 18,26

Pavel Chalupský

Mé větrné mlýny.

2.2.2024 v 7:50 | Karma: 11,17

Pavel Chalupský

Malé jazykové okénko.

1.2.2024 v 7:37 | Karma: 20,05

Pavel Chalupský

Host do domu...

5.1.2024 v 7:25 | Karma: 9,67

Pavel Chalupský

Když nastane ten čas.

4.1.2024 v 7:38 | Karma: 9,05

Pavel Chalupský

Nové přikázání?

3.1.2024 v 7:28 | Karma: 9,08

Pavel Chalupský

Trochu jiná zavařenina.

2.1.2024 v 7:35 | Karma: 7,37

Pavel Chalupský

To je ale krásná představa.

22.12.2023 v 7:27 | Karma: 5,83

Pavel Chalupský

Jsem nemocný. Nemocný?

21.12.2023 v 7:29 | Karma: 8,99

Pavel Chalupský

Oni a bůh.

20.12.2023 v 7:23 | Karma: 7,32

Pavel Chalupský

Co když moje není moje.

19.12.2023 v 7:38 | Karma: 10,46

Pavel Chalupský

Žárlivost....

14.12.2023 v 7:40 | Karma: 7,88

Pavel Chalupský

Když jedete s vnoučaty na hory.

11.12.2023 v 7:34 | Karma: 15,59
  • Počet článků 706
  • Celková karma 12,31
  • Průměrná čtenost 369x
Zápisník vnitřního zpravodaje.

Pracoval jsem 31 let jako policista. Tuto práci jsem vnímal jako službu pro občany. Po odchodu od policie jsem se začal hlouběji zamýšlet nad podstatou lidského bytí a života na Zemi, vztahu k přírodě, vztahům mezilidským a partnerským. Nechci kohokoliv poučovat, jenom nabízím jiný, trochu neotřelý pohled na daná témata.

Seznam rubrik