Trochu jiná zavařenina.

Taky vzpomínáte na letní období? V plném proudu je zavařování třešní, jahod, angreštu… Výroba různých marmelád a povidel z darů našich zahrad? A ta vůně, ta chuť, ta ryzost. Zavařovat se dá lecos. A co si zavařit…  

ducha vánoční pohody, klidu a rozjímání?

a podle potřeby si vždy jednu sklenici otevřít. Otevřít a vzpomenout na ty krásné časy pohody, klidu, sounáležitosti, setkávání, úcty jeden k druhému, říkání hřejivých slov… 

prostě lidskosti jeden k druhému.

Sakra fix, proč nám to jde jen o vánočních svátcích. Proč nám to nejde třeba už 4 ledna, 23. května, 18. září, 4. listopadu… Proč zase celý rok čekáme na ty Vánoce. A tak se to opakuje pravidelně rok co rok. Vždy to vydržíme pár dní, někdo i týden, či 14 dní a ..

konec.

Konec dobré lidské pohody. Proč zrovna ty vánoční svátky mají tu kouzelnou moc. Ano, chápu, že je ta vánoční pohoda i trochu uměle zvenčí vyvolávána, ale přesto ji většinově podlehneme a jsme k sobě milí, laskaví, shovívaví…,alespoň se o to snažíme a mnohým z nás to jde docela dobře. Až tak dobře, že to myslíme i upřímně.

Co nám potom brání v tom, že jakmile vánoční svátky pominou, zmizí to vše jako bramborový salát, kapr, a vánoční cukroví...

Pomine i naše lidskost?

Možná to je na psychologický rozbor, či přímo na doktorandskou práci. Ale kdo z nás je psycholog, či doktorand. Stejně je to jen teorie.

Zkusme tedy na to přijít sami. Zkusme v sobě udržet tu sváteční vánoční náladu co nejdéle a pozorujme co to s námi dělá. Pokud zjistíme, že nám nějak uniká mezi prsty, tak si vzpomeňme na vánoční zavařeniny a jednu sklenici s vánoční pohodou si otevřme.

Svět bude lepší a méně konfliktní. Ale kdo jsem já, abych to tady popisoval? Jsou tu větší autority aby nastiňovaly vize a cestu.

Z myšlenek při vánočním rozjímání sepsal: Chalupský Pavel