Host do domu...

Bůh do domu. Tak bylo kdysi psáno nade dveřmi v mnoha staveních a hospodách po zemích českých, moravských, slezských, chodských...a abych nezapomněl i pražských. Indiánské přísloví zní...  

Dítě je host ve tvém domě, nakrm ho, pouč a propusť.

To jsou k nám ale hosti co? Tihle jsou většinou vítáni, i když... Ano, přijměme naše děti  jako hosty v našem domě, tedy i v našem životě. Třeba k nám přišly proto, protože si nás vybraly jako ty nejlepší učitele do jejich života. Však to známe.

Nejlepší učitelé našeho života jsou přece rodiče.

Takže si na ně už nestěžujme, když jsme si je sami vybrali. Ve svém dětství jsem taky plno věcí z výchovy nechápal, nerozuměl. V určité fázi života jsem ale pochopil, porozuměl a poděkoval. Vždyť jsem to tak vlastně chtěl, tak proč a nač si stěžovat. 

Když pochopíme, tak NENÍ na co.

Takže jako rodiče se chovejme ke svým dětem jako k vzácným a milým hostům, i když nás naši hosté občas zlobí, prudí. Občas něco rozbijí, poškodí. Občas vylejou něco na koberec, občas řeknou něco nevhodného, později něco zraňujícího. Občas odseknou a nechápou naše nevyžádané knížecí rady, takže proti našim vzácným a milým hostům občas použijeme pohrůžku, či rovnou násilí. 

To se ale přece nedělá. Nebo dělá? No, to je opět další silné téma.

Takže jsme hosta, hosty přivítali, nakrmili, poučili o životě a teď je na čase je

PROPUSTIT.

Ano vážené a ctěné a milé maminky. Propustit VČAS ze svého svazujícího nitra. Včas ukázat dveře. Úkol je přece splněn. Teď nás, tedy VÁS, čeká možná ten nejtěžší úkol. 

PROPUSTĚNÍ, ODSTŘIHNUTÍ od mateřské láskyplné péče. Jééé, kolik jsem slyšel srdcervoucích příběhů. Někdy horory, někdy komedie, někdy tragikomedie. Opravdu mnohé maminky s tím mají problém a jak jsem vypozoroval, většinou je to proto, že jim nefungoval manželský vztah, či byly osamocené. Rozumím.

Právě proto byly přimknuté, připoutané k hostu, i když měl být už dávno, dávno na odchodu. Už všechno snědl, dostal i nějakou tu radu kudy tudy a kam. Nojo, ale bez hosta bude doma prázdno, pusto, co s tím?

Chápu, lehce se to říká, lehce se to píše, hůře prožívá. Jenže jinak to nejde. Podívejme se do přírody. Jakmile ptáčata zamávají křídly a vyletí, tak letí. 

Začíná JEJICH život. Na rozdíl od ptáčat se naši hosté, pokud jsme se jim řádně věnovali, budou se do rodinného penzionu...

rádi VRACET a rádi ODJÍŽDĚT.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel