Mé větrné mlýny.

Nechci a nebudu don Quijotem. Chci Vám jen ukázat moji cestu. Ne boj s větrnými mlýny. Bude to cesta možná dlouhá, možná trochu nepohodlná, ale smysluplná. Jdeme na to.  

Obchodní řetězce a bankovní domy.

Již několik let poslouchám, jak obchodní řetězce, samozřejmě nadnárodní, naše již 30 leté chrámy konzumu a drahých nejen potravin, vyvádí své zisky svým matkám kam jinam, než do zahraniční. Kam jinam, že. 

Zde u nás, kde vytváří z našich peněz zisk, platí daně zcela minimálně, pokud vůbec, vše se dá odklonit. Už se o tom i v médiích veřejně hovoří. Objevili Ameriku.

Zde začala moje cesta. Je zcela jednoduchá. Přestal jsem chodit nakupovat do těchto chrámů konzumu a chrámů ziskú. 

Nakupuji ne ve farmářských obchodech, ale sedláckých (už jsem o tom nedávno psal). Trochu jsem změnil obsah nákupního košíku, ale vím, že nakupuji méně a kvalitně. Pamatujete slogan jednoho z řetězců: 

Zde je svět ještě v pořádku. NOOO, jak pro koho, že vážení akcionáři.

Teď moje druhá cesta. Opět se již několik let hovoří a v poslední době zejména, že bankovní domy u nás kupodivu neplatí řádně daně a opět vše vyvádí svým matkám do zahraničí. Dokonce i ta Čeká spořitelna. Snad už NIKDO nevěří, že je skutečně ČESKÁ. Uvědomujeme si všichni, že tyto banky žijí z NAŠICH peněz. Z NAŠICH peněz si postavili své zlaté klícky a pořídili mnoho prebend. 

Jejich slogan.

Vy ještě nemáte kreditní kartu? Co? To jste asi z pravěku. Debetní karta je základ, pak musíte postoupit víš., až dosáhnete té vysněné platinové. Budete VIP. Ano, je to opět lákavé, jednoduché, jen podpis, tučný obnos a obrat na svém účtu. Placení hotovostí?
Opět pravěk. Mějte s naší kartou peníze vždy a jednoduše po ruce. 

Jak líbivé, jak lákavé. Jako upsat čertu Duši.

Také jsem jejich mámení před x lety podlehl. Hrdě jsem vytahoval z peněženky kartu. Já platím kartou. Mám dokonce kolegu, který zásadně peníze nepoužívá, protože se bojí infekce. Peníze jsou přece plné bakterií. Jo, jo. Až sem jsme to dotááááhli.

A jsem u jádra věci. Banky u nás neplatí řádně daně. Daně z našich peněz. Jakmile tedy dostanu peníze na účet, okamžitě je vybírám a nechám jen minimum. Opět se po dlouhých letech umělého spánku z nevědomosti učím platit hotově. Jde jen o zvyk. Já vím, ta karta je tak lákavá, tak pohodlná. O to právě jde. Vše co se nám nabízí, se nabízí pod sloganem. Plaťte pohodlně ze svého domova. Mobilem, hodinkama a teď čekám, kdy zavedou čip pod kůži. Otázka času, správného časového nastavení a PR. A to ONI umí.

Ne, není to marné a předem prohrané. Jen JIM ukazuji svoji cestu. Už mi totiž z MÉ banky poslali nejdříve e-mail, za pár dní telefonovali, že mám na svém účtu minimální částku. Mám snad finanční problém? Žádný problém, rádi Vám poskytneme ůvěr.

Ach ty živote bláznivý.

Vše z pohodlí vašeho domova. I nákup ti domů přivezou, i oběd ti do práce přivezou. Nezdržuj se. Seď v klidu v kanceláři, najez se z plastové krabičky a buď happy. Při jídle ještě stihneš svoji oblíbenou střílečku na mobilu. 

Ó MY se máne. To Ema s mámou měly jen tu mísu. Nebo je to jinak?

Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel