Vesmírné SMS.

  Šel jsem za svojí Matkou. Přišel jsem k ní a nechal se jí obejmout.Vstoupil jsem do jejího lůna. Vstoupil jsem do lesa. Hlubokého lesa. Připadal jsem si jak v Boubínském pralese.

Všude kolem mne pravá, těžko prostupná divočina. Jen úzké, sotva znatelné pěšinky vyšlapané od člověka, či spíše zvěře. Prodírám se, a 15m ode mne proběhne s dusotem mnohočetná kančí rodina. Najednou stojím jako opařený.

"Přede mnou leží v hustém borůvčí pneumatika od osobního auta. Pohlédnu do nebe a pošlu mentální sms:

JÁ: To si udělal TY?

ON: Ano!

JÁ: Opravdu TY? A proč?

ON: Je to Tvoje zkouška!

JÁ: Moje zkouška?

ON: Ano, Tvoje. Zkouška toho, zda dokážeš o Matce Zemi nejen psát blogy,

ale zda taky dokážeš konat!

JÁ: Já přece čistím les, sbírám plasty, plechovky, které zde     zanechali lidé.

ON: To je od Tebe hezké. Teď máš ale větší a hlavně těžší zkoušku.

Z muže chlapa dělají činy, ne psaní blogu.

Popadl jsem pneumatiku a prodíral se pralesem zpátky na cestu. V tu chvíli bych před sebou domů tlačil i pneumatiku od traktoru. Šel jsem s přestávkami, neboť domů je to pěkných 1.5 km. Vím to, mám zde běžecké trasy. Bylo -4. Přesto jsem si musel rozepnout bundu i mikinu. Přišel jsem celý zpocený, ale na Duši spokojený.

Nestěžuji si, neboť mám pocit že ve mně začalo klíčit semínko chlapa.

I o tom je chlapáctví.

Z myšlenek a zaslaných sms sepsal: Chalupský Pavel