Bordel v bytě, šťastné dítě!

Téma do velké diskuse. Když jsem slyšel na jedné přednášce tuhle větu patřil jsem k absolutní většině přítomných, kteří s tímhle názorem nesouhlasili. Asi i vám stávají vlasy tou představou.  

No vida. A přesto jsem se s ní později více či méně ztotožnil. Spíš více. Zkusím vám ji přiblížit a vysvětlit.

Pod pojmem bordel v bytě je myšlen dětský pokojík. Ne celý byt. Dětský pokojík je už z podstaty svého názvu dětský. To znamená jejich byt. Je to jejich svět, jejich prostor, jejich území. Ne naše. Proto při vstupu klepejme na dveře a ne tam vtrhnout jako tajfun a zakřičet. Máš tu zase bordel jako v tanku. Za 5 minut ať je to uklizený. Připomíná Vám to něco?

Našim územím jsou ostatní části bytu. V dětském pokoji platí pravidla dětí. Ve zbylých částech bytu platí pravidla naše. Je vhodné si to s dětmi vykomunikovat a vytýčit jasné hranice daného území a našich pravidel. Je to společná domluva. Tvůj pokojík je tvé území. Nakládej s ním podle svého uvážení. My ti do něho nebudeme zasahovat. Nebojme se, že okamžitě nastane jeho likvidace, že bude nutná deratizace, dezinfekce, desinsekce.

Zrovna tak ostatní prostory bytu jsou našim územím a zde platí naše pravidla. Zkusme se naučit nezasahovat do životního prostoru našich dětí. Dejme jim důvěru a samostatnost starat se o svůj životní prostor. Zkusme se naučit tento jejich prostor respektovat a učit naše děti, aby zase respektovali prostor náš. Učíme se tak vzájemně. S důvěrou jde ruku v ruce odpovědnost. Máš naši důvěru, máš svoji odpovědnost. To je náš vklad do jejich života.

Vím, že to není jednoduché, ale vzpomeňme si na naše dětství. Chceme aby naše děti byly šťastné, aby vyrůstaly ve šťastném a radostném, vzájemně se respektujícím prostředí? Opravdu chceme? Tak proč tomu bránit. Vzpomeňme si. Byli jsme šťastni při pravidelných úklidech pokojíku? Já ne. Vše muselo být uklizené ne podle nás, ale podle představ rodičů.

Vzpomínám na sobotní, skoro generální úklidy mého pokojíku. Vše co se dělá z povinnosti, nevytváří pocit štěstí ani radosti. Je to pouhá povinnost.

Jenom povinnost nevytváří prostor svobody, svobodné vůle, rozhodovat sám za sebe. Nebojme se dát dětem více svobody a volnosti. Někdy obojek na krku moc škrtí.

Čím dříve tohle své děti naučíme, respektive jim k tomu dáme prostor, tím lépe.

Z myšlenek a prožitků sepsal: Chalupský Pavel