Raději budu vítat změny, než....

...se jich hrozit. Však to všichni známe. Zvyk je železná košile, někdy brnění a někdy svěrací kazajka. Sami, opravdu sami se do nich oblékáme, a pak hořekujeme, že nás tíží. 

A dobře nám tak! Kdo nás nutí vytvořit si ze zvyků železné košile? V práci sice nic moc, peníze jakž takž, šéf je ďas, spolupracovníci radši nemluvit, ale já jsem si tak nějak zvykl. A kam bych vlastně šel?

Můj partner(ka)? Jo, kdeže ty loňské sněhy jsou? Kde jsou ty krásné zamilované začátky? Vždyť už spolu žijeme 10, 20 a více let, tak to nějak doklepeme. Alespoň všichni vidí, že jsme pořád spolu, vždyť se blíží stříbrná či zlatá svatba. Že je vztah nefunkční, ba přímo disfunkční, nevadí. Alespoň vnoučata uvidí, že jsme pořááááád spolu. Prostě partnerská idylka. Opravdu?

Kvůli tomu jsme pořád spolu? Budeme pořád navenek hrát divadlo? Jeden herec vedle druhého. No když chceme, tak proč ne. My se ale pořád bojíme. Čeho?

ZMĚNY.

Ať je to změna jakákoliv. Je to pro nás neznámo, tajemno, rovnice o X neznámých. Zkusme to otočit.

Vítejme změny. Uvedu osobní příklad. Jeden můj zaměstnavatel se před 4 lety rozhodl, že musí šetřit mzdové prostředky. Je přece krize (ano, ale krize myšlení). Tak mě propustil. Nebudu zde posuzovat zda podle zákona, to řeším jinak. Uvedu podstatu.

Když mně to oznámil, na pár vteřin mě přepadl strach.To přiznám. Bylo to absolutně nečekané. Pak jsem si ale řekl. Vítej změnu. Vše co se ti v životě děje vítej. Neměj obavy, strach. Tahle myšlenka mě opravdu osvobodila od strachu co dál, a neměl jsem, ani nemám vůči němu jakoukoliv osobní zášť. Věřte mi, prožíval jsem takový opojný okamžik. Ne z propuštění, ale z toho že Já nemám strach? Já nemám vztek? Já nemám zášť? Já nemám nenávist? Já mu nepřeji to nejhorší? NE NE NE. Cítil jsem svobodu. Vnitřní svobodu. Lidská zloba se rozplynula.

Rozumím tomu, že není jednoduché vítat jakoukoliv změnu, zejména změnu zdravotního stavu, partnerství, práce, děti..., ale je to cesta, která vede k vnitřní svobodě. Vše co nám přijde do života je přece NAŠE zkouška.

Obstojíme? Věřme že ANO.

Z myšlenek a prožitků sepsal: Chalupský Pavel