Vize cestování budoucnosti (ne) daleké.

  Dámy a pánové držte si klobouky, bude to fičák. Zapomeňte na ženevský autosalon. Pro mnohé to bude nelehká představa. 

Mám se vzdát svého miláčka-auta? Mám se vzdát cestování letadlem, hyperloopem, raketoplány, zaoceánskými loděmi, vlakem, autobusem...?

Co to je? Co to je za dopravní prostředek, který by nás dokázal dopravit třeba do Vesmíru, na druhou stranu Zeměkoule, nebo jen na nedělní rodinný výlet po krajích českých?

Je to naše niterní představa prožitku.

Člověk bude na takové duchovní úrovni, že si dokáže představit a prožít jakýkoliv prožitek. Chceš letět do Vesmíru? Proč ne? Chceš se teď koupat v moři? Proč ne. Chceš se procházet po horských hřebenech? Proč ne. Chceš sjíždět sjezdovky v Kanadě? Proč ne. Chceš si prohlížet obraz Mona Lisi v pařížském Louvru? Chceš...

Nic nebude nemožné, vždyť cestujeme za prožitky.

Člověk se jen vnitřně naladí na svoji potřebu prožitku a dokáže v okamžiku prožitek prožít. Kdykoliv se tak může vnitřně přenést kamkoliv a prožít cokoliv, aniž bude muset fyzicky cestovat. Vždyť je to únavné a stále neekologické. Dálnice přeplněné, obloha více méně také, na moři pomalé.

Jen si vzpomeňme, když jsme někde na dovolené. Fyzický prožitek a únava z cesty v nás zůstává někdy hooodně dlouho. Mentální prožitek z dovolené? Někdy týdny, měsíce, i roky. Záleží na síle našeho prožitku, našeho vnímání reality, skutečnosti.

Jak vidno, mentální prožitek má větší sílu, kterou právě můžeme využít k našemu mentálnímu cestování, aniž bychom opustili své obydlí.

Stačí se jen pohodlně usadit, či ulehnout, zklidnit mysl a přeladit se. Ponořit se do svých niterních hlubin představ. Kdo zná a ovládá hluboké meditace, kdo se dokáže hluboce vnořit do svého nitra tak ví, že dokáže cestovat i svým životem. Život se mu promítá přímo před očima a je tak reálný, že jej znovu prožívá. Někdo jen mentálně, někdo i fyzicky. Zažívá jak radosti, tak bolesti i na somatické úrovni.

Když tohle dokážeme a věřme tomu, že to svým způsobem dokáže každý z nás při určitém cviku a v daném čase, proč bychom to nemohli využít k našemu plánování dovolených, či jak je dnes moderní, jen prodloužených víkendů?

Prostě sedím doma a mám chuť se vykoupat v moři. Nemusím usedat do auta a trmácet se hodiny na ucpaných dálnicích. Nebude potřeba stavění dalších dálnic, letišť, přístavů, rychlodráh. Vždyť už se sem ani nevejdou.

Před 150 lety si lidé neuměli představit ani auto, ani letadlo, ani vlak. Dnes si zase neumíme představit bez nich být.

Zkusme si to jen představit. Věřím, že ten čas přijde. Není závislý na technologickém pokroku, ale lidském. Duchovním. Proto je to vize (ne) daleké budoucnosti.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel