Člověče dávej.

Co je lepší. Dávat nebo nadávat. Nadávat na to, že nic nemám? To se ti to dává, když máš. Já nemám nic, co bych mohl dát. Sám mám málo, tak proč bych dával.  

To jsou různé názory o dávání. Dávání ale přeci není jen o penězích o majetku. Dávání je o stavu mysli. Naše mysl je někdy zakotvená ve stavu nouze, hmotné nouze. Až budu mít, tak dám. Je rozdíl dávat v nadbytku, nebo dávat v nouzi. Tak jak je zpíváno v jedné písni – na dně víc dávat, než brát. To je hluboká pravda.

Vždyť přeci stačí dávat kousek sebe. Své radosti, svého úsměvu. Stačí podržet dveře druhému, pomoci s nástupem do vlaku, sebrat odhozenou plastovou láhev. Těch možností jak dávat, nejen sobě, lidem, ale i Matce Zemi, je přeci nepřeberné množství. Říkáme tomu dobré skutky. Vzpomínám, jak jsem v dětství, v inspiraci Jaroslavem Foglarem, plnil tzv. Modrý život. Žádné peníze ani fyzickou námahu nás to nestojí. Je to jen o stavu naší mysli. Při dávání nemusíme pěstovat svoji osobní důležitost. Podívej co všechno jsem ti dal. Dar je dar. Ne závazek k vděčnosti. Rozhodl jsem se dát, tak dávám.

Má to i souvislost s našim zdravotním stavem. Když budeme dávat, bude to mít pozitivní vliv na naše zdraví, neboť nemocný člověk je zvyklý brát (léky). A ten kdo je stavem mysli zvyklý většinou jen brát, sám si přivolává zdravotní problém. Je to jen otázka času.

Dávání velice úzce souvisí i s partnerskými, nebo mezilidskými vztahy. Na co se soustředím, to přeci zesiluji. Takže čím více Lásky dám, tím více ji mám, neboť ji dávám jak sám sobě, tak druhým. Každý projev Lásky, nebo Zla funguje obousměrně. I to je dávání.

Buďme raději hledači Lásky, než hledači chyb, raději dárci než obdarovanými.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel