Tak jsem se přiznal.

  Nic nezákonného jsem neudělal, ale přesto se mám přiznat. A vy taky, pokud jste to už neudělali. Přiznání je polehčující okolnost a pro někoho ne jednoduchá věc. Přesto se přiznejte. Je nejvyšší čas.  

Přiznání více méně spadá do kategorie právní či soudní. Evokuje to většinou naše provinění proti právnímu stavu, nebo proti něčemu, co je většinovou společnosti akceptováno jako správné, či etické.

Přiznám se, že jsem dlouho přemýšlel nad mým přiznáním. Říkal jsem si proč? Proč se mám přiznávat, když jsem nic protiprávního neudělal. Přesto se MUSÍME dříve či později přiznávat všichni.

Znovu se ptám PROČ? Protože to stát chce. Jsme pro stát apriori všichni viníci? Už je vám asi jasno, k čemu se všichni dříve či později přiznáváme. Ano. Vyplňoval jsem

                                DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ

Zní mi to opravdu divně. Velice divně, neboť se mi dlouhá léta u policie přiznávali lidé k trestné činnosti, kterou spáchali. Tomu říkám přiznání. Tomu pak dle litery zákona říkám polehčující okolnost. Když ale vyplňuji DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ, chvěje se mi ruka. Polehčující okolnost nikde.

Státe. Ptám se proč se mám PŘIZNÁVAT. Význam tohoto slova se mi zdá býti poněkud jiný. Navrhuji třeba daňový výkaz, či jakkoliv jinak, ale já si při vypisování DAŇOVÉHO PŘIZNÁNÍ připadám jako někdo, kdo spáchal cosi protiprávního. Už dopředu se ti státe přiznávám. K čemu?

Ano přiznávám, že jsem nic protiprávního nespáchal. Tak to je úžasný protimluv. K tomu se máme přiznávat? Přiznává se přeci viník a ne ten, kdo nic nespáchal, neporušil.

Dobrá. Chápu. Mnozí z vás řeknou že slovíčkařím. Možná. Snažil jsem se jen zamyslet na významem slova přiznání.

Z myšlenek nad daňovým přiznáním sepsal: Chalupský Pavel