Nenechme si ji vzít.

Máme ji všichni. Bez rozdílu barvy pleti, pohlaví, či náboženského vyznání. Rasu neuvádím, neboť jsme všichni jedné rasy, lidské. Co si máme chránit? Život? Svobodu?  

To bezpochyby, ale k životu a navíc svobodnému životu patří

Svobodná vůle.

Patří mezi naše největší dary, které jsme si s sebou přinesli do tohoto života. Bez svobodné vůle bychom nebyli lidmi. Byli bychom jen shlukem hmoty a buněk.

Svobodná vůle z nás dělá lidskou bytost, a proto si snažme svobodnou vůli chránit po celou dobu našeho života zde na Zemi. Ve své podstatě je to jednoduché. Nedělejme v životě nikdy nic proti své vůli.

To je ta pravá svoboda.

Ano, někdy to není jednoduché. Obzvláště v našem mladém věku, kdy jsme v podřízené roli ke svým rodičům, později učitelům a někdy k nadřízeným v pracovním životě.

Určitě jste to zažili. Je to velice nepříjemný pocit, prožitek, který nás poté doprovází dlouhá léta. Musíte udělat něco, co není v souladu s vašim nitrem, s vašim přesvědčením, s vaší svobodnou vůlí. V tu chvíli je naše svobodná vůle přinucena, zastrašena, znásilněna.

V určitém věku, sociálním postavení, to ještě nechápeme. Možná si ani druhá strana neuvědomuje, že nám nařizuje něco proti naší vůli. Je na nás, abychom to v co nejranějším věku dokázali dát jasně najevo. Učme to naše děti, vnoučata.

To, co po mně chceš, je proti mé svobodné vůli.

Svobodná vůle má totiž možnost se rozhodnout, má právo volby. Je to také o naší odvaze. Odvaze říci svůj názor, se kterým má vůle rezonuje. Pak neustoupit. Neznásilňovat sám sebe. Chránit ho. Nikdo nám naši svobodnou vůli nemůže vzít, jen MY sami.

Naše vůle jde ruku v ruce s našim svědomím. Vůle je naše životní síla, svědomí je naší životní kronikou, do které je naše životní cesta zapisována. Mějme tedy životní sílu, vůli, číst si v naší životní kronice, v našem svědomí a dívejme se přitom do zrcadla.

Třeba to dokážeme, třeba ne. Přeji nám všem to první.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel.