Střepy prý přináší štěstí. Opravdu?

Tak hurá na to, chtělo by se říci. Podělím se s Vámi o moji čerstvou zkušenost a poučení z ní plynoucí. Tak pojďme na to.  

Mám doma dvě vázy. Respektive měl. Jednu, tu nejhezčí jsem si vyndal na stůl. Po chvíli se otočím, shodím nechtěně vázu na zem a … už sbírám jen samé střepy.

Nu což, řekl jsem si, už jsem dlouho nic nerozbil a střepy prý přináší štěstí.
Lehounce jsem žil v očekávání, zda se přísloví naplní.

Dvě hodiny poté jsem šel do banky. Po krátkém jednání se u stolu otočím a shodím nechtěně porcelánový hrneček na zem a...už sbírám jen samé střepy.

Tak tohle už přece není náhoda, říkám si. Že by mě mělo potkat dvojnásobné štěstí? A proč ne, říkám si a mé očekávání se tím pádem zdvojnásobilo.

Dvě hodiny poté jedu vlakem do Prahy. Vybírám si kupé kde se usadím a lehce si zdřímnu. Potřeboval jsem dohnat spánkový deficit. 

Takzvaně náhodně jsem si vybral kupé, kde seděla dáma s mužem, oba v nejlepších letech. Oba měli kufry na policích. S dovolením si k nim přisednu a jako náhodou jsme se dali do řeči. Oba jeli z lázní. Téma našeho společného rozhovoru bylo nejen velice široké, ale hlavně hluboké. A teď k jádru věci.

Popsal jsem jim svoji příhodu se střepy i stav, v jakém očekávání příchodu štěstí jsem a zda se přísloví naplní.

A na to mi paní odpověděla. 

To štěstí jste třeba už našel pane. Nesedíme zde s mobily, či tablety, ale krásně jsme si hodinu a půl popovídali. Třeba je tohle štěstí. 

A měla pravdu. Každý z nás máme představu štěstí jinou. Někdo takovou, někdo onakou. Když jsme ale vnitřně připraveni, stačí nám ke štěstí i to, že potkáme příjemné lidi, se kterými strávíme příjemnou hodinu a půl života.

Měla pravdu. Škoda, že do Prahy to máme vlakem jen hodinu a půl.

Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel