Všední příběh všedního dne.

Ráno jsem shlédl krátké video o sounáležitosti mezi lidmi, o vzájemné pomoci jeden druhému, o vcítění se do mnohdy nelehké životní situace jiných lidí. Netušil jsem, že hned v poledne budu podroben zkoušce.  

Je čas oběda, přeju ti dobrou chuť…

řekla mi kolegyně v práci když odcházela na oběd a já si uvědomil, že je vlastně čas oběda. 

U dveří restaurace jsem si vyzvedl oběd s kouskem bábovky jako poděkování za to, že jim koupí oběda také pomáhám, a odcházím směrem do práce. Oběd v ruce, bábovka v kapse. 

Po pár krocích potkám shrbeného, zanedbaného starého muže vzhledem bezdomovce, opírajícího se  o dvě hole. Byl to Cigán. Byl to Rom. Byl to Člověk. Neznám jeho životní příběh. 

Je mrazivé, vlezlé počasí kolem nuly. Už se těším, jak si oblíbené jídlo dám v teplem vyhřáté kanceláři. Je přece čas oběda.

Tu se potkají dva pohledy. Můj a bezdomovce. Byl to mžik. Hlavou mi proběhne ranní video o vzájemné pomoci. Ne každý má čas oběda.

To prostě není náhoda. To je zkouška lidskosti.

Byl to mžik. Oslovil jsem toho muže, zda mu mohu nabídnout teplý oběd. 
Jeho pohled byl všeříkající. Usadil jsem ho na venkovní terase restaurace, zašel dovnitř kde mi ochotně dali plastový příbor a souhlasili, že si bezdomovec, Člověk, může na jejich terase sníst oběd.

Popřál jsem mu dobrou chuť a pokračuji v cestě do práce. Nic přece není náhoda.
V druhé ulici potkám starou paní, babičku, jak si před kavárnou, opřená o zeď, vychutnává kávu. 

Byl to mžik. Jako mimoděk mi ruka vjede do kapsy bundy a nabízím kousek bábovky, kterou jsem dostal. Nejlepší dar je přece ten, o který se můžete podělit s ostatními, přišlo mi na mysl.

Odměnou byl úsměv, poděkování a dobrý pocit.

Věřte, či nevěřte, tento obyčejný příběh všedního dne se mi udál toho dne, kdy jsem uvedené video rozeslal do světa mým známým. Nic není náhoda. Byla to zkouška, zda jsem jen přeposílač smysluplných videí, nebo  …

Tento obyčejný příběh není prosím o mě, prožili jej určité mnozí lidé, a já ze srdce věřím, že byste se v mžiku zachovali stejně.

Je čas oběda, dobrou chuť.

Z prožitku všedního dne sepsal: Chalupský Pavel