Jak se krotí sloni.

Celé dětství stráví někteří sloni přivázáni ke stromu. Zkouší utéct, nejde to. Strom je silnější. A tak si časem zvyknou. Když dospějí, stačí je přivázat k plotu. Neodejdou. ONI nejsou připoutáni vlastně k plotu, ale…  

ke své minulosti.

Ke svým dlouholetým prožitkům. Ano, je to myšlenková přivázanost. 
Prostě zvyk. Stále žijí v prožitku minulosti. Kdyby chtěli, jednoduše odejdou. 

Ale SLON NEODEJDE. 

Ta připoutanost k minulosti je silnější, než jeho fyzická síla. Ale nechme slony, a zkusme se podívat sami na sebe. Mnohdy je podobnost ne zcela náhodná.

Nežijeme taky náhodou připoutání ke své vlastní minulosti, stromu?
Dokázali jsme se od své minulosti, stromu, odpoutat a žít pokud možno přítomností, v rovnováze?
Nejsme náhodou svými myšlenkami víc než je zdrávo v minulosti, stromu?
Nejsme náhodou…? Víme už přece, že nic není v našem životě náhoda. Vždy se zamysleme, nad tím, proč. Proč mně zrovna tohle přišlo do života.

Jak řekl jeden klasik. Minulost nemůžeme změnit. Můžeme ji jen pochopit.
Takže se snažme. Zkusme se naši minulost pochopit a pustit. 

Ať nejsme sloni.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel