Dědo a proč?

Líbí se mi dětské otázky. Však to mnozí známe. Jsou všetečné, mnohdy originální, mnohdy nás přivedou do rozpaků, mnohdy se musíme hluboce zamyslet, a mnohdy ani nevíme co říct, pokud nechceme lhát. A to nechceme. Třeba..  

Dědo a proč lidi kouří, když to škodí zdraví?
Dědo a proč se prodává alkohol, když škodí zdraví?
Dědo a proč jsou na sebe lidí zlí?
Dědo a proč někde děti nemají co jíst?
Dědo a proč jsou bezdomovci?
Dědo a proč neumíme lítat?
Dědo a proč nejsme nesmrtelní?
Dědo a proč zazní ještě xkrát.

Je to jen malinká výseč otázek, u kterých bychom měli zvládnout pravdivě odpovědět. Známe ale MY na všechny dětské otázky pravdivou odpověď? Svět je složitý, komplikovaný a mnohdy se zdají být složité a komplikované odpovědi. 

Jenže ONY nejsou. MY jsme si náš svět zkomplikovali, a proto mnohdy  komplikovaně hledáme odpověď. Mnohdy naše děti, vnoučata, podceňujeme. Pokud děti sami dokáží vytvořit otázku i na zdánlivě komplikovanou odpověď, tak jsou schopny ji i pochopit. To je zákon.

Jen to umět vysvětlit nekomplikovaně. Umíme to?

Mám pocit, že mnohdy MY sami neznáme odpověď, nebo nechceme téma dál rozvíjet, a tak použijeme oblíbenou odpověď typu, jsi ještě malá(ý), tomu nemůžeš rozumět. Mnohdy bychom se divili. Zkusme a naučme se odpovídat dětem a bavit se s nimi jako sobě rovnými. Jsou pouze postavou menší, ale když před pár lety přišly na náš svět, tak jsou na něj více připraveni než MY, kteří jsme přišli do jiného světa, dřívějšího, a teď mnohdy tápeme. Ani MY našemu světu ne vždy rozumíme.

Z toho všeho vyplývá, že děti jsou ještě “čisté” lidské bytosti, myšlenkově čisté, ještě přemýšlí srdcem. Postupem času jim ale systém, I MY, přenastavíme výhybku a začnou více přemýšlet hlavou. Začnou spekulovat co je pro ně výhodnější. Mnohdy zjistí, že je pro ně výhodnější lež, fabulace, kličkování, přetvářka, mlžení, prostě pravda a upřímnost jdou na druhou kolej. Výhybka je nastavená.

Pak se ptáme proč? Možná i proto, že jsme jim v dětství nedokázali pravdivě odpovídat na jejich zvídavé otázky u kterých vycítili, že jim neříkáme pravdu, nebo polopravdu, a že odpovědím přece nemůžou rozumět.

Třeba poznali že kličkujeme, lžeme, fabulujeme, mlžíme, přetvařujeme a že to tak v dospělém světě chodí. Ukázali jsme jim realitu dospělého světa.

Z myšlenek o dětských otázkách sepsal: Chalupský Pavel