Jeden běžný, skoro všední den...

bych řekl, kterých je v roce 365. Některé dny nám utkví v paměti, některé bychom nejraději vymazali z kalendáře. Jsou ale dny, někdy se jim říká osudové dny, na které by NIKDO  NIKDY zapomínat neměl…  

15. březen 1939.

To není a nebyl všední den. A doufám, spíš věřím, že nikdy nebude. Vlastně žádný den by neměl být všední. Mám ale vtíravý pocit, že se právě na uvedený den letos tak nějak zapomnělo.

Nebo mám jen ten svůj pocit? Jaký pocit máte VY? Mám pocit, že můj pocit hraničí s jistotou, že se letos naše média nijak nevěnovala, ani nijak nepřipomínala den, kdy naše republika byla násilně obsazena německými fašisty. 

Zkuste si projít, jaké ten den byly zprávy, titulky v různých médiích. Někde se zmínili jen okrajově a ve vedlejším vysílacím čase. Mezi nimi veřejnoprávní ČT. Asi byly důležitější zprávy. Proč oživovat starého démona, že. Stále je nám předkládáno, že národ který nezná, nebo zapomíná svoji historii, bude nucen si ji zopakovat. 

Opět mám pocit, že děláme vše pro to, abychom si ji zopakovali. Místo připomínek o obsazení, které přišlo ze západu, jsme pořád informováni o tom, že můžeme být obsazeni z východu. Ještě že ne ze severu jako kdysi Švédové, nebo z jihu, jak se k nám dobývali Turci.

Ale dost sarkasmu. Je ho všude kolem nás až moc.. Chtěl jsem opravdu všem připomenout jistý den, když to neudělala média. Den, který se černým písmem zapsal navěky do našich dějin. A nejsou to staré dějiny. Připomínáme si i starší. A tohle datum je třeba všem, i nejmladším generacím stále připomínat. 

Nezamlčovat a nezkreslovat. I v západní Evropě nezapomínají, že to byl předposlední krok k začátku II. světové války. 

Tak proč MY? Nebo na to není vhodná mezinárodně politická situace? Stáhněte oponu a zapomeňte. To snad ne.

A jen tak mimochodem, 20. března byl první jarní den, Slunovrat, ale na to není čas, že?
Takže sláva jaru.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel