Já bych se bála - ani tak ne zbraně, střílela jsem ze školní vzduchovky docela slušně - ale sebe. Člověk se může dostat snadno do mezní situace, kdy převládnou emoce. V tu chvíli není někdy schopen posoudit, jestli je tak zle, že je třeba hledat zbraň. Promiňte diskutující, pro mně je jedno jestli revolver, pistoli, Magnum nebo kalašnikov. Tím vším lze těžce zranit, dokonce zabít - a bohužel velmi snadno. Až když emoce opadnou, tak se člověk dokáže ohlédnout a říci si: "šlo by to i bez ní.". Možná že také "nešlo by to i bez ní". Ale pokud je zbraň snadno po ruce, bála bych se, že bych se neudržela a sáhla po ni právě v situaci, kdy by to bez ní šlo. Jen z paniky. Můj manžel si myslí naprosto totéž. A tak jsme neozbrojení. Nikoho neohrozíme - jen možná sami sebe, ale to už si srovnáme sami se sebou. Lepší, než si zbytek života vyčítat ublížení jiným. První dámě se dost divím, se vší tou ochrankou, k čemu ještě zbraň? A co se týče pana Kájínka - nevím, jestli je vinen, částečně vinen či nevinen. Děsí mě, že tolik soudů, znalců, expertů to posuzovalo a výsledkem je, že prezident této země má dojem, že je třeba pro něho milost, jakoby bylo třeba napravit omyl?? Koho? Soudu? A co pak těch 20 let kriminálu, pokud to omyl byl. Pokud nebyl, proč milost, když šlo o tak závažný zločin. A taky mám trochu podezření, že se to hodí teď do předvolebního boje. Ale téma je to vskutku aktuální. Moc se mi líbí, že do toho jdete. Zdravím. 
Asi se nám ženám a matkám diskutovat o zbraních nechce, protože život dáváme. Nebereme.
