Mám kliku, sto metrů za barákem začíná údolíčko, kterému říkají Kaštánka podle lesíka kaštanů, který ho lemuje. Jde se tam dnes docela vyprahlou cestou mezi loukami a poli (občas také s kukuřicí) a podél té vyježděné cesty kvete heřmánek i rmen - vždycky jsem si je trošku pletla. Také sem tam mateřídouška a dobromysl. Nejlepší nakonec - údolí končí mokřadem, ve kterém na podzim vyrážejí ocúny. Vím, že jsou jedovaté, ale krááásné. Představte si, ještě to nikdo nezničil. Možná proto, že na mokřadu si naši zemědělci myslí, že by kukuřice asi nevyrostla. Díky za tenhle článek, je to čistá pravda - před heřmánkem klekni, před bezinkou smekni... Zdravím.

Už celý týden ho denně trhám na kraji žitného pole, pokaždé, když jdu se psy na procházku, přinesu kytičku. Suším ho, dělám si směsky. Už mám bezy, jitrocel kopinatý, začínají lípy, přidám meduňku ze zahrádky pro klidné spaní a na podzim šípky. Celou zimu nekoupím čaj:-))). Pytlíčkový Lipton mám pro návštěvy. Díky za voňavé povídání. U nás je toho heřmánku maličko, jen paběrkuji, asi silnější chemie - ach jo!

Abych pravdu řekl, heřmánek jsem volně neviděl růst hodně dlouho a závidím. Používám sušený z lékárny a nedám na něj dopustit. Hezké povídání a .