Já bych řek, že duše neexistuje.

Napřed, jako malá holka, jsem Duši brala něco jako Bednářovu Princeznu Duši, tedy pohádkově. Jako dospělá jsem na ní neměla vůbec čas, ani jsem v technickém světě, který mě obklopoval, nemyslela, že opravdu existuje - tedy jako Vy, pane Vajdíku. Teď zažívám jako babička v důchodu nejhezčí část svého života, mám fůru času a přemýšlím. A divil byste se, nacházím Duši za každým rohem, doslova jak pan Pavel píše, v každé buňce. A nejen u sebe. Duši mají dokonce i některé předměty zcela neživé, ale naší Duši drahé. Někdo tomu říká genius loci, jiný tvrdí, že na něj dýchla minulost (budoucnost - jak je libo). Počkejte pár let - a pak se zkuste vydat na onu cestu lesní vlastní myslí. Určitě ji najdete. Přeji šťastnou cestu.