Škrtící obojek asi není moc vhodný. Ale takové kšíry, které dítěti neublíží, to může být docela zábava. Dítě se někam dere, stačí škubnout, a už se válí po zemi. Paráda.

Zdravím a děkuji za názor. Chápu jej za ironizující. Chalupský Pavel

Víte, že jste mě šokoval? To by mě vážně nenapadlo. Když jsem byla malá, tak jsem mamince vyčítala, že moc rychle chodí. Občas zapomněla, že mám krátké nožičky. Říkala jsem tomu ekonomický krok. A obě jsme se tomu smály. Samozřejmě když jí to došlo, zpomalila. Ale ani by mě nenapadlo, pustit její ruku. A jí zase, kupovat vodítko pro dítě. Ještě že jsem stará...

Zdravím paní Šumová a děkuji za názor. Já zase pamatuji společná vodítka s kruhy ve školce, ale to nás šlo třeba 10 dětí a dvě učitelky. Držely jsme se kruhů a pochodovaly. To co jsem viděl je opravdu extrem. Teď mi známá říkala, že to viděla i na Novém Zélandu.

Možná to bylo praktické, ale z mého pohledu ponižující. Co člověk, to názor.

Zdravím a děkuji za názor. Tady musí etika, cit a |Láska zvítězit nad praktičností a leností rodičů. Chalupský Pavel

Autor asi nějaký slepoň. Na vodítku jsem občas vedl i svoje dítě. Je mu teď 19 let.

Takže není nějaký dnešní fenomén. Občas se to prostě hodí, když je ještě dítě moc malé na vodění za ruku nebo se chce neustále hrabat v písku. Ale autor má prostě rád svoje řešení a skutečný svět ho moc nezajímá.

Pokud je ve skutečném světě normální vodit děti na vodítku, potom budu mít svá řešení raději. Takový svět mne vskutku nezajímá.